Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Den D

02. 10. 2011
7
12
1863
Autor
Trauma

Vzbudilo ji otravné pípání budíku a paprsky slunce. Nevadilo jí to. Dnes ne. Dnes se vzbudila s úsměvem.
,,To nic,‘‘ řekla si. Vypnula budík a chvíli mhouřila své rozespalé oči vstříc paprskům slunce. Pak s hlubokým zívnutím vstala a pohlédla na kalendář, zvlášť na červeně zakroužkované datum, a usmála se. Dnes je den D.
Shodila ze sebe pyžamo a vlezla si do koupelny, aby si dopřála téměř hodinovou sprchu. Umyla si vlasy, použila i kondicionér, oholila si nohy, podpaží, ruce i rodidla, použila nejdražší a nejvoňavější sprchový gel, který měla. Dnes si totiž chtěla připadat krásná. Dnes to přijde a ona se moc těšila. Celé tělo si namazala tělovým mlékem.
Vytrhala si část obočí a několik tmavších chloupků nad rty, pustila si rádio a zalila čaj. Snídala rohlík s marmeládou. Jahodovou, její oblíbenou. Hráli její oblíbené písně.
Vlasy si vyfénovala hlavou dolů a napatlala je tužidlem i lakem. Zuby si myla tak dlouho dokud jí nezačala téct krev z dásní, ale stálo to za to. Obličej si namalovala všemi různými druhy barev, které našla ve své toaletní tašce. Podkladový krém, korektor, make-up, pudr, tužka na oči, stíny, řasenka, kontura a rtěnka s trochou lesku. Šla se obléknout.
Věděla přesně, co si vezme, ale stejně jí to chvíli trvalo, neboť se po oblíknutí každého kusu pečlivě prohlížela v zrcadle. Bylo důležité cítit se dobře. Dnes se mělo vše změnit a ona to chtěla vzít za správný konec. Oblékla si sukni nad kolena, pod ní silonky, k tomu tričko s výstřihem a na něj sáčko, které ji perfektně padlo.
Vrátila se do koupelny a znovu se prohlédla v zrcadle. Tak už je to tady. Dnes to přijde, dnes se vše změní. Počínaje dneškem bude všechno jinak. Lepší.
Ještě moment. Potřísnila se několika kapkami drahého parfému. A byla hotova.
Sedla si do obývacího pokoje tak aby měla rozhled na celou místnost. Seděla a čekala. Dlouho a trpělivě.
Ale nestalo se vůbec nic.


12 názorů

Je ohromně fascinující, že ta obrovská lidská energie vložená do touhy po změně nakonec vyšumí sezením na gauči. Možná, ale opravdu možná, když takhle bude sedět každý druhý den, tak si jednoho dne někdo splete dveře, třeba poslíček s pizzou nebo soused – ona synchronicita je mocná čarodějka - a něco se stane. Nebo někdo zazvoní a ona ho stejně pošle pryč, protože čekala něco „trošku“ jiného. Někteří lidé mají čekání hluboce zakořeněno v krvi. Lze jen doufat, že si uvědomí, že Godot nepřijde a je třeba občas i změnit nádraží.


Trauma
23. 12. 2011
Dát tip
děkuju :)

Trauma
09. 12. 2011
Dát tip
Hele napiš si svou povídku! :D Jinak děkuji za kritiku a upozornění na chyby (čárky jsou věc, kterou si musím nastudovat... :) A co na to ta komise? Byla schovívavá k tvé snaze upoutat pozornost jisté osoby? Teda pokud to nebylo úplně jinak.

Trauma
28. 10. 2011
Dát tip
srozumeni: děkuju! Winter: Děkuju za radu. Snad mi to tedy časem taky dojde. Ovšem v tom, že člověk nemusí jen sedět doma, aby se nic nestalo, s tebou nemůžu souhlasit. Jsem asi příliš citlivý člověk přikládající kde jaké maličkosti nepatřičný význam když se mi zrovna zachce, ale bojím se že se nikde nemůže tak moc nic nestát jako doma na gauči. Ten rozpor je úmyslný - kdyby někam šla, do města, na demonstraci nebo dokonce dělat revoluci tak by šla vstříc tomu, už by se to možná dalo považovat že se něco stalo. Ale ona na to čekala. A marně. MarkingMachine: Myslím, že ne. brackenridge: Díky. Přečtu, dokonce myslím, že jsem už nakoukla. sepotvkorunachstromu: přesně tak :)

:o))) tolik práce zbytečně:)

vis, ze jsem na toto tema taky napsala neco_ http://www.pismak.cz/index.php?data=read&id=370899 jinak ale T dalo se to cist

Winter
02. 10. 2011
Dát tip
Jedno z pravidel písmáckého literárního workshopu zní: Nezačínejte povídku probuzením! /parkrát jsem taky zhřešil, než mi to došlo/ V podstatě všechny věty předcházející pohledu do kalendáře jsou zbytečné, napětí a atmosféra se totiž rodí až v tomhle okamžiku. Předposlední odstavec začínající "Sedla..." je jak z jiného textu. Chci říct, že zatímco předešlé vyprávění má relativně civilní charakter, tahle pointa je jak z absurdní literatury. Člověk nemusí sedět jen doma, aby se nic nestalo. Mnohdy se nic nestane při vycházce do města, v práci, na demonstraci, při revoluci. To prosezení dne jde proti atmosféře textu a je to škoda, protože to ženské chystání mě vždycky fascinovalo, je v tom neuvěřitelná prostota a klid, kterých muži nejsou schopni. Tree (Today Is an Important Occasion)

srozumeni
02. 10. 2011
Dát tip
Napínavé, zajímavé rozuzlení. Mně se líbí...**

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru