Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seI HAVRANI PLÁČOU
Autor
nemluvná
STALA JSEM SE NA HODINU A PŮL HAVRANEM. Ne oním poetickým od A.E. Poe! Skutečným. Havrani se přezdívá „pohřebákům“, řidičům, co jezdí speciálním autem pro mrtvé…Každý před nimi I před jejich autem cudně klopí oči…
Když jsem ráno ve 02.30 přebírala předpisově v Pisárkách tramvaj číslo 1, nenapadlo mne, jakým neobvyklým způsobem, nepředpisovým, ji budu předávat.
Úterky dopoledne jsou v dopravě vždy příjemné. A víkendy. Též dopoledne.
Vnímám z vozu křik. Nesrozumitelný. Přes dveře u řidiče není rozumět. Na dveře už někod buší, otvírá ústa jako ryba. Zastavte, volejte záchranku, někdo tam vzadu omdlel. Sakra. Za hodinu padla! Hlásím do vysílačky, jsem v centru. Zastavení mimo zastávku je „o ztrátu prémií“.. Zastavila jsem a jdu se podívat. Slyším z vysílačky, že mohu zastavit, ale neotvírat dveře!!.Nad ležícím někdo dýchá z úst do úst. Udiveně koukám. Říká mi: exitus. A sakra. Smrt.
Vše jsem překotně hlásila do vysílačky.
„Jak to ví ten, co oživuje?“ Šla jsem se zeptat.
„Jsem doktor ze záchranky“….syčíel na mne sevřenými a otvírajícími se rty.
„Musíte dojet k zastávce, aby si cestující vystoupili,“ hystericky zní hlas z vysílačky. Kdo slouží?
Cestující vystoupili velmi rychle. I lékař ze záchranky. Čekala jsem na sanitku. S mrtvým.
Krásná smrt, přemýšlím. Na co asi myslel, než se TO stalo? Vedle něj jsou noviny. Patřily jemu? Rozloučil se doma s rodinou nebo se pohádal se ženou, vynadal dětem? Třeba je rozvedený. Byl. Nebo všechny políbil na odchod z domu? Najedl se nebo je hladový?..Byl.
Smrt doktor ze sanity potvrdil.
„Musíte s ním dojet na konečnou“...zase ten hysterický hlas dispečera.
„Ne, "bráním se do vysílačky, která řve na celou prázdnou tramvaj. Jsem tu jen já . ON už není. Za mnou už stojí ve frontě snad všechny tramvaje, co jsou v tuto hodinu na trase v Brně.
„ Musíte až na konečnou, tam si pro něj přijedou havrani! Doprava stojí kvůli vám až na Českou! “
Kvůli mně?
Cestou není žádná smyčka. Odbočka- Musela jsem jet až na konečnou. Na podlaze ležel ON. Když jede kolona svatebčanů, je zvykem troubit. Začala jsem cinkat. Až na konečnou. Nesmí se to. Kolemjdoucí na chodnících a řidiči v autech oči před cinkající tramvají neklopili. Naopak se dívali a dívali. Nevěděli, že jsem „havran“. Zpívala jsem nahlas. JEMU? JÍ?
Na konečné už čekali nejen „havrani“, ale i hygiena na vystříkání vozu a dispečer.