daguerrotypy I.

mlčení symbolů

byla to jedna tichá orgie

mezi polehávajícími účastníky se loukou proháněl duch svatý

církev se svými zkamenělými postihy byla předaleko

pohané k nejvyššímu měli blíž než právem otrlí biskupové

neuvědoměle řádila cikáďata

každý tu věřil že jednou kamení mu v rukou ožije

nikdo si nešetřil už dnes z lásky na kabáty

za zimou šťastné čeká léto

štěstí je smyslem v zisku nové

marnost jsou pouhá data

právě povolené porozumění

tu ve svém postmoderním fragmentu nesrozumitelně vlaje

hroutí se chvilková soustátí soumuží soužení sousta vy

krysaři prohání se krajem a krysy schovávané u okraje

upadají z něj do chaosů a hltajících je tu spousta    otravy

zhmotňuje otrokácký nárok

louka je nejvlastnější farou

stébla jsou vertikály smutků

lechtají oběšencům okraj schůdku

opuštěné stíny

přede žene kočičí stín     dravčí skok

odloučené se stále vrací na místo

osobní mrak mým cílům stíní

ano je stínem ne možná i naopak

podle dne podlé noci padlé stíny až zápomoci počestně zmrzelého jíní

louka slibů

bez ohrady nářků slibuje životu smrt

zbytek jsem bez náhrady škrt