Petěrburg

Další ráno na předměstí Petěrburgu v raskolnikovském bytě, kde se vůně cigaret doplňuje se zápachem zažloutlé ledničky a kočky, která si na noc vlezla ke mě pod deku. Za oknem olověné nebe pohlcuje každý vzdech města a jediné znělé jsou výkřiky racků v přístavu. Smích bolavému dni, smích víře v budoucí. Jen doufat, že v kapse zbylo pár rublů a den nebude hladový. Toulat se po nábřeží a míjet další ztracence rána, kteří propalují řeřavými špičkami cigaret nesmyslné díry do promoklé šedi dne. Zkratkou mimo plynutí času se protáhnout k večeru, který sedí jako včera kdesi v baru nad těžkým stolem, na kterém se lesknou lepivé kroužky po včerejších číškách. Unaveně se na sebe usmát obtěžkaní křídly tušení, že domov není než v nás a proto není jiná naděje kromě hořkého teď.

A tak jdeme dál, dnes už kamkoli.