Jak v tom vedle sebe vypadáme?

"Nesnáším tyhle obchody," snažil jsem se mu vysvětlit, ale to už mě zatáhl do jednoho z nich.
"Hele, potřebuješ nějaký nový oblečení, chodíš jak trhan, na koncertech nám děláš ostudu. Musíš se oblíct trochu moderně, lidi nám říkaj, že náš zpěvák vypadá jak bezdomovec." A tak jsem za ním poslušně jak pes vešel do vyvoněného obchodu s oblečením dle poslední módy.
"Tak jo, potřebuješ nějaký triko," sdělil mi Jakub a odvedl do pánského oddělení. I když jako o pánském o něm mluvím s obrovským sebezapřením. Vyrůstal jsem v jeskyni, nebo jsem hrál až v moc punkových kapelách? Tohle mám nosit? Pastelové barvy a motivy, co vypadaly jak pro děti...
"Tak fajn," rezignoval jsem. "Něco mi vyber."

Chvíli se v tom přehraboval, než mi vítězoslavně podal podivně úzké triko s obrázkem robota.
"To je dost sci-fi, bude se k nám hodit," vysvětlil mi. Chvíli jsem si myslel, že žertuje, ale když mi došlo, že mluví vážně, popadl jsem ten podivný kus oblečení a šel do zkušební kabinky. Vyšel jsem ven a prohlížel se v zrcadle.

Jakub si stoupl vedle mě.
"Je mi nějak na těsno... a zároveň dlouhý," postěžoval jsem si a skutečně jsem si tu už začínal připadat jako blbec.
"Zvýrazňuje ti bicáky!"
"To by zvýraznilo bicáky i tisíc let starýmu kostlivci," odsekl jsem a začínal chápat, proč mi to oblečení nepřijde pánské. Kluci z diskoték mají asi dívčí postavy...
Pak mě trklo něco jiného.
"Sakra, proč máš na sobě stejný triko jako já?"
"Není stejný, má jinou barvu. Můžete na chvíli?" Zastavil procházejícího prodavače. "Jak v tom vedle sebe vypadáme?"
"Sladce," odpověděl s úsměvem a šel si po svých.
"Vidíš to? Říkal jsem ti, že tyhle obchody jsou plný divnejch lidí."
"Ani ne," odvětil jakoby nic. "To je spíš proto, že my v tom vypadáme jako buzny. Pojď zaplatit."

Prodavač po nás při placení ještě hodil okem a konečně jsme mohli zmizet.
"Když jako buzny, tak pořádně," dodal Jakub jako tečku na závěr a ve dveřích obchodu mi dal ruku kolem ramen.
"Když pořádně, tak pořádně," chytil jsem ho za zadek a vyšli jsme ven.

"Tak to by už pomalu stačilo ne? Pusť mě," uznal po chvíli.
"Jo, stačilo. Ale pustit první mě musíš ty. Až to zas budeš vyprávět, budu za sraba, když tě pustím první." A takhle obvykle vznikaly sázky, kdo vydrží víc.
Nakonec jsme takhle prošli půl hodinovou procházku až domů a vypadali při tom jako buzny.
A bylo nám to u prdele. Takhle jsem našel svůj punk v disko kapele.