Vyspělá děvčata

Je jí dvacet a naříká,

že mládí je pryč.

                                                               Vysmíváš se jí a vůbec nechápeš,

                                                               jak si může plést konec dětství s posledním výdechem.

Téhle je šestnáct a taky „vzpomíná na mládí“.

Dal bys jí rovnou facku, když s tímhle začne.

                                                               Má pocit, že všechno už prožila.

                                                               Jen nad tím nechápavě kroutíš hlavou.

Je jí čtrnáct a pálí jednu cigaretu o druhou a neumí počítat ani do tolika,

kolik padlo za páteční večer lahví vodky.

                                                               A připadá si dospěle.

                                                               A ty to vidíš jinak, v sedmnácti jsi přestal pít.

Je jí třináct a šlapka, která odchází na zasloužený odpočinek, by jí mohla závidět skalpy.

Klepe ti na dveře a brečí, že tě miluje a nemůže bez tebe žít.

                                                               Je ti jí líto, ale zároveň je ti z ní zle a je ti k smíchu.

                                                               Zavíráš dveře a dobře děláš.

Však ona už si večer někde zašuká

a zítra bude plakat u jiných dveří

(a žvanit o pravé lásce).