Moje nocni fotografovani

Znovu jsem se podival do zpetneho zrcatka. Nic nejede. Pomalu oteviram dvere a vystupuji na vozovku. Jeste se ujistim, ze mam vse. Tedy, ujistim se, ze mam fotak... Zapinam varovna svetla a zamykam 206-ku, kterou ted necham opustenou u krajnice...

Je noc. Neco po pulnoci. Dvestesestka i ja jsme dojeli az do sameho srdce Baskickych hor. Uzke silnicky, ostre serpentiny a klikate vlasenky, ktere jen zridka protnou nekterou z mistnich vesnicek, nas od skalnateho pobrezi a svetel neonu na plazi dovedly az sem.

Ziju tady uz druhy mesic, ale stejne, kdyz opoustim pobrezi a mirim nahoru, je mi skoro stejne smutno, jako pred sedmnacti lety, kdyz jsme s nalozenym favoritem opusteli bungalov v Chorvatsku a tata mi rikal: "Zamavej mori," zaradil rychlost a zamiril do vnitrozemi a ta modra masa na horizontu zmizela za prvni zatackou a nas cekalo 14 hodin cesty domu.

Pravda, cesta od oceanu se mi zkratila na lehkou pulhodinku, ale prece jenom - dnes uz hukot more a jeho vecne placani o pobrezni skaliska neuslysim.

Sumeni more pomalu zaniklo v brumlavem zvuku vytaceneho dieslu, ktery me dovedl az sem.

Auticko jeste bliklo na rozloucenou a ja se vydal zpet proti smeru jizdy.

Do lehkeho kopecka.

Mirne stoupani. Asi jen kilometr chuze. Mym cilem  je rozpadla kamenna ruina uprostred teto nehostinne pustiny.

Nikde nikdo. Pokud si dobre vzpominam, tak jsem za poslednich sedm kilometru nepotkal jine auto, staveni, poulicni lampu, ani zbloudileho zivacka.

Jen silnice. Nocni silnice na severu Spanelska, vice nez dva tisice kilometru vzdalena od meho rodiste.

Obrazek jak z beckoveho hororu. Pres zalesnene vrcholky okolnich kopcu na okoli vozovky dopada nekonecny proud bileho svetla, ktere sem vrha mesic.

Uplnek, pomyslim si.

Jak pri kazdem ohlednuti pomalu mizi silueta auta, zmocnuje se me neprijemny pocit.

Skoro bych se sam sebe chtel zeptat, co tu vlastne delam. Ale ja to moc dobre vim. Jdu fotit kamennou barabiznu ve svitu luny. Barabiznu v zatacce, kde bych nenechal stat auto ani s vystraznym trojuhelnikem za oknem a modrym majakem.

Blizim se k cili. Stare staveni vypada opravdu desive. Premsyslim, koho napadlo postavit neco podobneho tak daleko od nejblizsi vesnice.