Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seOmne animal triste post coitum
14. 01. 2012
2
5
980
Autor
Grimble Gromble
Vždycky zhasne
a zamkne dveře od svého pokoje.
Zapne rádio
a já ji povalím na postel,
rozepnu jí podprsenku
a začnu ji líbat po celým těle
a pak mi sundá kalhoty
a vytáhne mé ztopořené přirození.
Sahám jí na prsa a na zadek
a ona mi dýchá do ucha,
tiskne se ke mně
a proplétá své nohy a ruce do mých
jako bychom byli jeden.
A potom to končí,
čas se zrychluje nebo zpomaluje,
poslední dotek, hudba,
poslední výkřik a propnutí svalů
a teplo jejího těla
hřeje moji duši.
Jak rád bych někdy
také zhasnul
a zamknul dveře
před celým prašivým světem.
5 názorů
V téhle syrové podobě to "všichni" znají, chybí tomu trocha autorské invence, něco, co by z toho udělalo víc, než pouhý popis, popis, který se (poslední strofou) snaží něco říct, ale stále je suchý, ano čistý a bezelstný, ale jaksi spíše pouličně-publicistický než literární.
..tak zhasni..))...co ti brani..?)...jen zkousim rozlustit, co mel text rict: ze proste at je, jak je, nikdy nejste sami..?...ale to neni nic novyho, sry...)