celkem logická úvaha

Květoni, samozřejmě máš pravdu,k cituješ-li Schillera. Obdivuji tvou znalost klasiky. Ó, kolikrát jsem u této hry už usnul. Význam věty se ale, jak se mezi prostým mlidem stává, posunul z jemné nuance k pochvale. Neschopnost tuto jemnost pochopit vidíme už na samém termínu zrada. Zrada to byla asi taková, jako když se někdejší vídeňský profesor T. G. Masaryk nestyděl po desetiletí brát krásný plat rakouského vysokoškolského pedagoga (o němž se nám vysokoškolským učitelům dnes ani nesní) a potom císaře prostě zradit!

V souvislosti s Květoňovou poznámkou si dovoluji upozornit, že výraz "Znám své Pappenheimské" původně znamenal pozitivní hodnocení. Být kyrysníkem Pappenheimova pluku bývalo vyznamenáním. Když Gottfried Heinrich zu Pappenheim v bitvě u Lützenu padl, nechal ho Valdštejn převézt do Strahovského kláštera, kde odpočívá dodnes. Dále viz: Gottfried Heinrich Graf zu Pappenheim war ein äußerst gebildeter Mensch. Er galt zwar als impulsiv und draufgängerisch, doch zugleich auch als furchtlos und zuverlässig. Seine Charakterzüge ließen sich leicht mit dem Selbstverständnis der Kürassiere in Einklang bringen. Einen Teil der Verwundungen, die er in der Schlacht am Weißen Berg empfangen hatte, zog sich Pappenheim im Gesicht zu, so dass er in weiterer Folge von seinen Soldaten den Spitznamen „Schrammenheinrich“ oder auch „Schrammhans“ erhielt. Im Verlauf des Krieges folgten bei Gefechten weitere Gesichtsnarben, da Pappenheim stets mit offenem Helmvisier zu kämpfen pflegte. Die Entschlossenheit seines Kürassierregiments wurde redensartlich festgehalten: „Ich kenne meine Pappenheimer!“ Dieser Ausspruch war ursprünglich positiv gemeint. Einer vom Regiment Pappenheimer zu sein, stand damals für unbedingten Mut, Treue und Tapferkeit. Heute ist die Bezeichnung „Pappenheimer“ eher mit der augenzwinkernden Einsicht in menschliche Unzulänglichkeiten verbunden.