Celsius2

Tato povidka zvnikla do souteze na tema 'Smrt ma mnoho tvari'. Patri do serie zahajene povidkou 'Fluwar' (viz.), protoze ale stejne zustalo jen prostredi, rozhodl jsem se nazvy volit podle planety, ne niz se dej odehrava.

Trojice vlkenu se neslysne prehoupla pres hrbet betonove zdi v okamziku, kdy svetlomet sklouzl stranou. Hlidka, ktera prosla kolem si niceho podezreleho nevsimla. Vojak si ani nestacil uvedomit, jak draha nepozornost to byla. Na krku se mu sevrely zuby, chrustlo to a vojak se zhroutil do nastavene naruce. Jeden z vlkenu uznale kyvl a pomohl na bezvladne telo nahrnout listi. Pet minut, pak se maji hlidky setkat. Trojice rychle postupovala dal. Zakladna byla v noci ticha a tak i slaboucky selest primel dalsiho vojaka imperialni straze, aby se s patravym vyrazem otocil. Neco se mu mihlo pod nohama, pak pad a... Jeden z vlkenu odtahl telo do sladiste, druzi dva zkoumali, jestli nekdo nezaslechl hluk. Zvednuta tlapa s roztazenymi prsty, pak naznaznaceny smer. Zbytek tymu prikyvl a prichystal se. Po zemi prejel kuzel svetla a zavadil o krvavou skvrnu. Vojak otevrel usta k vykriku, ale ten uz nezaznel. Tiche zasyceni tlumice a treti telo se svezlo do prachu. Cista, rychla prace. Vlkeni vytahli z batohu balicky s trhavinou a rozmistili je po skladisti. Tanky, nadrze s pohonymi hmotami, munice. Jeste dve minuty nez se hlidky setkaji. Na ciselnicich se odecitaji cisla a trojice bezi zpet k obvodove zdi. Odraz, skok, mekky dopad mimo kuzel svetlometu. Uprk do tmy, do temneho lesa, do bezpeci... Hranicar! Na eleganci neni cas - dve pistole vyletnout z pouzder, vlkenova stekne prvni. Jednou, dvakrat... clovek se kaci a trojice prcha dal. Tichy sramot zanikne v hlasite explozi, ktera zmeni vetsinu imperialni zakladny v trosky. Bod pro vlkeny. Mise splnena.

\"Skvele provedeno, Arame. Sam bych ho nedostal lip. Cest tvym zubum,\" vlken uznale zamrucel a zakousl se do kusu masa, ktery pred chvili stahl z rozne.
Osloveny se zasmal. \"Vracim poklonu. Tam venku jsem sotva stacil sahnout po kveru a uz se kacel.\"
Hloucek vlkenu sedici kolem ohne ve skalnim hnizde zvykal a kyval hlavami. Komando pred chvili skoncili sve vypraveni o zasahu a setkalo se s tichymi, ale nadsenymi ovacemi ostatnich - clovek je mrtev, at ziji vlkeni. Jedinci s psionickym vycvikem jasne citili kolektivni veseli a radost. Aramuv barvity styl na posluchace zapusobil. Vlken si urizl dalsi kus masa a zasklebil se.
\"Naposled jsem mel neco poradneho v tlapach u Rgar-eris. A nebyla to zrovna pekna zabava...\"

Bombardery imperialniho letectva zmizely za obzorem, duneni a otresy konecne utichly. Do kourici ruiny, ktera byvala mesteckem Rgar-eris vjely tanky a obrnene trasnportery s ukolem prohledat a zajistit ztichlou vesnici. Citlive senzory zaznamenaly pohyb a nekolik kulometnych vezi se otocilo, aby celilo nepriteli. A ten o sobe dal vedet. Zpoza zborenych zdi vyslehly plameny rucnich raketovych zbrani a dva tanky se s treskotem roztrhly. Roztekal se kulomet, ale vzapeti zmlkl, jak dalsi raketa nasla cil. Kdyz stejny osud potkal i jeden z transpoteru, zacaly posadky urychlene opostet vozidla. Za zdmi se rozstekaly Rera-orim - vlkenske samopaly a Hagar-zvar - nechvalne prosluly lehky kulomet. Nekolik muzu se svezlo po kapotach, ale vetsina zmizela v sutinach. Kourove granaty zakryly scenu... Kdyz se kour rozplynul, stalo mezi troskami nekolik opustenych vozidel. Mrtvoly vojaku imperia zustaly mezi troskami, ale i rady vlkenskych partyzanu bolestne proridly. Nekolik prezivsich snaselo mrtvoly svych druhu a pak, s nestatnym knucenim, i pozustatky puvodnich obyvatel mestecka. Zatate zuby, tresouci se tlapy a nazridka i vlhkost ve smutnych ocich vypovidala o mnohem. Vlci hoch, jeste stene - v tlapach dosud sviral micek, ktery mu mel dat pocit bezpeci. Zbytek tela ale skoncil na druhe strane zdemolovane mistnosti. Vlken se samopalem prehozenym pres zada - sam temer jeste stene - se rozplakal, kdyz nesl v naruci kusy tela na hromadu padlych. Kulometcik opatrne vlozil micek do zbytku roztrhane tlamy a smutne pokyval hlavou. Vzal mladsiho vlkena stranou.

\"Neco takoveho tehdy videl poprve. Vlkeni spaleni, roztrhani, zduseni kourem... Vzal jsem si ho tehdy stranou a snad pul hodiny jsem mu hazel svuj vlastni micek. Dovadel jako male stene, i kdyz mu pri tom tekly slzy...\"
Aramovi spolecnici sklopili hlavy. Byli u toho. I jimi otrasl pohled na znicene mesto. Nebylo prvni ani posledni. Mrtvych byvalo tolik, ze pro ne nemohli udelat vic, nez je snest na hromadu a polit napalmem, zadne louceni, zadne pocty. Vetsinou bylo na celou vec jen nekolik desitek minut, nez dorazily dalsi jednotky a nakonec nezbylo vlkenum vic nez bezmocne sevrena pest, protoze lide pochopili vyznam znicenych mest a zacali v nich partyzanum pripravovat pasti...
Do jeskyne vesel vlken s sedivou srsti kolem cenichu s dvema mladsimi po boku. Sum u ohne utichl, vsechny hlavy se otocily k prichozimu a cenichy pozvedly v uctivem pozdravu. Vlken zvolna presel k ohni a usedl na cestne miste. Jeden z mladsich rozprostrel po zemi pokryvku a druhy podal sedivemu zdobeny vak. Vsichni citili slavnostni napeti, prostupujici celous mecku.
\"Nemam uz silu strhnout bertega.\"
Vlkeni sborem odpovedeli, \"Smecka to vi.\"
\"Prichazim, abych zemrel.\"
\"Nebudes zapomenut.\"
Vlken sahl do vaku, zacal vytahovat zbrane, vybaveni a hracky a vykladat je na pokryvku. V naprostem tichu rozprostrel cely svuj majetek. Byl bolestne skrovny, casy jsou zle. Na nektere cleny smecky se nedostane. Sahl po micku. Notne ozvykany, kdovi kolik generaci si s nim uz hralo. Naprahl tlapu k Aramovi a zacal vypravet.
\"Jeste pred Velkym ohnem, kdyz lide utocili na Herenog...\"

Zapach dymu a nekonecny hrmot artilerie. Vojaci v bojovych pancirich se hnali pres zakopy a pronasledovali sve zmatene ustupujici lidske protejsky. Semir si jich nevsimal. Dotahl obvaz a popolezl zakopem o kus dal. Dalsi knucici telo. Vythal z brasny injekci a vyprazdnil ji do vojakovy paze. Analgetika zabrala a vojak se trochu zklidnil. Semir rychle zhodnotil cetna krvacejici zraneni a prilozil nekolik obvazu. Vlken zachrcel.
\"...silu ...ega...\"
\"Jdi do haje.\"
Krev prosakovala a lila se kolem obvazu, vlken ocividne slabnul. Semir vytahl z brasny sprej a pokousel se zraneni stahnout mediplastem, ale krev tekutinu odplavovala driv, nez mohla ztuhnout.
\"Sakra potreboval bych tri tlapy navic. Prece mi tady nechcipnes, vlcaku.\"
Lezicimu zvlhly oci. Ackoli mu rychle ubyvalo sil, znovu nalehave zaseptal.
\"Nemam uz... silu strhnout...\"
Pokusil se vykaslat krev, ktera se mu hrnula do tlamy. Nekolik vojaku preskocilo zakop, a hnalo se dal proti nenavidenym dobyvatelum. Semirovi vyklouzl obvaz z tlapy a spadl do blata.
\"Krucinal smecka to vi, nemluv a lez klidne.\"
Lezici vlken se roztrasl, ale podarilo se mu pohnout tlapou.
\"Prisel jsem... abych zemrel.\"
Semir nestastne potrasl hlavou a setrel krev ze zakrvacene srsti. Zoufalstvi, ktere vyzarovalo z vojakovi mysli bylo ochromujici.
\"Nebudes zapomenut. A ted uz lez.\"
Vlkenovi zachrcelo v krku a skutecne se uvolnil. Smirovi se konecne podarilo zastavit krev lijici se z rozervane nohy a s povzbudivym usmevem s k vojakovi otocil. A zjistil, ze uz neni koho povbuzovat. Vojak lezel nehybne se stastnym vyrazem ve tvari a skelne oci upiral do nebe. V tlape drzel micek, ktery buhvi odkud vytahl. Semir zaskripal zuby.
\"Hrom aby do toho. Ne, nebudes zapomenut.\"
Zatlacil mrtvemu oci, jemne vyndal micek z bezvladne tlapy a s povzdechem ho hodil do brasny. Pak prolezl zakopem k dalsimu telu. Dalsi injekce, dalsi obvaz. Nad zakopem se objevila vlajka a v zapeti za ni vlci hlava.
\"Vyhrali jsme!\"
Semir ani nezvedl pohled.
\"Ja ne,\" odsekl. \"Sezen mi nekoho kdo odnese zranene.\"

Predmet za predmetem menil majitele. Dve pistole, ritualni mec, lekarnicka, plysove hracky... Co vec, to pribeh, kus Semirova zivota. Kdyz vlken k ranu odesel hloubeji do jeskyne, zbyvala mu uz jen dyka. Zitra bude uplnek, na nedaleke skale bude lezet Semirovo telo a cela smecka zavyje mrtvemu posledni poctu. Mnozi z nich maji novou hracku nebo zbran, ostani si odnesou alespon pribehy k vecernim ohnum. Nebude zapomenut.

---