Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte se* * *
Výběr: Zbora
20. 01. 2012
20
16
2781
Autor
Jinovata
S určitou lítostí i sebedůvěrou
sám sebe nelituji
ale mohu s tím kdykoli přestat.
Proud procházejících lidí mi strhnul kabát
z něj vypadený
hudební přehrávač zůstal viset jen za uši
narazil do přesky pásku
ale vycházková obuv zůstala zavázaná
šlo by to bývalo i bez ní
vystoupil jsem až na vrchol údolí
a shlédl do něj:
to bylo v minulém čase.
16 názorů
Protože jsi tajemný mnich? Ne, nic netuším. Kde jsem psal o odpozorovávání už si nepamatuju, abych mohl pořádně reagovat, chtělo by to vědět, zvlášť, pokud mám být sám se seboutřeba jen částečně ve sporu - ale snad to půjde i takhle.
Pozorování pochodů mysli, pozorování pozorování, to je skutečně přdmětem téhle básně. Především ale jde o to pozorování pozorování, o reflexi pozorování skrze ironii. Nevím, do jaké míry je to vidět, ale autorský záměr je takový, že pozorování jsou jakoby předhazována pomyslnému vědomí, které vidí jen smysl a vše ostatní mu je tak trochu podružné. Náraz hudebního přehrávače do pásku je jen odlesk pestrosti, která se vnucuje na každém kroku, absurdním detailem. Celá střední sekvence psaná v minulém čase je potom dílem pateticky a dílem ironicky reflektována konstatováním, že to bylo v minulém čase. Jednak je to banální konstatování, že předešlé bylo psané v minulém čase, což ukazuje na jisté opovrhování pozorováním, nadhled. A zároveň to tematizuje minulost jako pozorování samo, rozvíjí to vztah k minulosti, o kterém píšu často.
Ale jistě, jen kdybych si pamatoval :)
Odpozorovanost je myslím patrná u mnoha textů. Většina lidí se pak také ráda orientuje podle sobě známého. Má tendenci přirovnávat. Ty jsi u nějakého díla v minulých dnech psal o prostém odpozorování a právě tento tvůrčí přístup (víceméně) negoval. Tvůj text mi toho tolik připomíná, ale zároveň jej vnímám jako by se od toho známého posouval někam, kde se známé začíná mísit s neznámým, ačkoli to tak na první pohled vůbec nepůsobí. Promiň, že jsem se nevyjádřil dostatečně srozumitelně. Možná tušíš, proč jsem Ti zkusil napsat svůj postřeh právě takto.
Promiň, ale nějak tvůj komentář ne a ne pochopit. Mohl bys prosím ještě šťouchnout?
Nedávno jsi pod nějakým textem psal o odpozorovatelnosti. Negace. To se týká asi všech lidí zde, co se pokoušejí nějakým způsobem zaprášit pod zažitou poetikou, nad níž je možno vystavět víceméně nový symbol.