Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seDvě básně ze Žraločího pobřeží
Autor
IVO
I.
Můj velmi vzdálený příbuzný
vzdálený tak, že vlastně už nepříbuzný
překládal Majakovského a tropil
mnohé další nepřístojnosti
za což posléze pamětní deska
spíš destička, plíšek, co já vím
Lesknou se symboly
bronz pulerovaná
Když do Canossy, tak do Canossy
Taky jsem doufal v novou
novou, novou
hvězdu komunismu
mimo níž není modernosti
Bylo to nádherné obden vykládat z korábů
přísliby nadějí
spěšné ovoce iluzí, co se záhy zkazí
Když se to zhouplo
hvězda srp kladivo zhnědly
Jednoho rána zmizely
říká se tomu tuším
nehezkou frází
smetiště dějin
II.
Zejména než usnu
za zády koloběh každodenností
pustím si jistou sladkou hru
na konci proudí šťávy života s mrtvou vodou
v podivném souběhu
Svářím se s bělovousým Marxem
naprosto jasně vidím jeho úsměšek
Ty, stará děvko Evropo
neumíš obětovat jedinou bernou minci
bezúročně
Přebývá
stovka žraločích ploutví
Není už kořisti
Dravci se požírají navzájem
v přímém přenosu
Vrcholí odliv
Hledám v písku
vlastní návratné stopy
19 názorů
V rámci vzpomínek na členy nebeské sekce Písmáka jsem si přečetl tuto báseň. Je deset let stará a jako by pro dnešek. Milý Ivo, třeba mne vnímáš, ať tak či onak, děkuji.
Ještěrčí král
16. 02. 2018Čtu to zas, teď po šesti letech... a je to pořád tak skvělé. :)