Ibones de Anayet

vzduch se ti na plíce lepí
nechvěje se moc skála
nemusíš sténat aby jsi viděl
že podle noci tvary se mění

když mraky se ti přes oči vinou
nohy se laskají s bahnem
vzdechy z listí pomalu kvetou
a paprsky chvějí se strachem

čas rozhodí sny do kraje
ani ovce ani vlci
tváře bez cíle a tváře noci
sen bez snů nikdo nenajde

i v bílé tmě se dobře spí
jen v leže zahlédnout ty vrcholy
pročísnout lehce sněžné vlasy
pak už je zlatem pokryjí

rána jsou zmatená a krátká
když dostaneš vše s procitnutím
jen kudy padat, najít směr
a další sen těsně nad zemí