vajíčka nebo děti

Včera jsme se s přítelem bavili na dost ožehavé a v naší situaci (díky bohu) neopodstatnělé téma – potrat. Jasný, každý z nás si pod slovíčkem potrat vybaví to své. Přítel si za tím svým bezpodmínečně stál. Přirovnával oplodněné vajíčko k vajíčku slepice se slovy: „byla bys sama proti sobě, rodičům a proti mně“. Já sice vajíčka miluju, na měkko s kečupem i bez, ale přirovnat dítě ke slepici je trošku sadistické a zvláštní (nikdy bych nesnědla svoje dítě, že ano). Podle něj je to prý ten samý akt, jako když si vezmu pilulku antikoncepce a zabiju tím několik tisíc malých spermií, tedy potencionálních dětí a tím pádem se podílím na potratu n.1.

Hlavní mou myšlenku vám vysvětlím na jednou nevelikém příkladě – na mém životě.

Žila jednou (ani to není dávno) jedna mladá dívka – moje babička. Měla jednoho syna a kvůli oné kruté a zlé době potratila druhé, díky čemuž je moje drzá maličkost na světě. Vysvětlím. Jelikož ono druhé dítě potratila, má statečná a odvážná babička otěhotněla znovu a přivedla na svět krásnou malou Haničku, ano, mojí matičku. Už jistě chápete, o co mi jde. Kdyby babička nepotratila, neměla by skvělou dceru, dvě úžasné vnučky, jejich kluci by nemohli žít bez svých jedinečných přítelkyň a v neposlední řadě by si taťka vzal ošklivou, tlustou a asociální ženu a nikdy neměl děti (beztak!) Tomu ale říkáme osud.

Naši rodiče nás všechny měli ve 20-21 letech. V té oné zlé době nebyly potraty v módě, ale stejně tady ta možnost byla. Tak a teď přichází ten moment, kdy si v duchu řeknete „díky mami!“ Děkujeme za to, že naše matky nevyslechly flegmatické názory svých životních lásek: „ Vlítni na potrat, budeme si moct užívat ještě dalších několik let a já ti potom nějaký to dítě udělám!“  a rozhodli se zvířata jako jsme my, vychovat.  Ano, jsou to naše matky, kterým můžeme děkovat za to, že jsme na světě, který se podle nich žene k záhubě.

V závěru bych řekla, že je na každém páru jak tuto ošemetnou situaci vyřešit, když nastane (i my bychom se možná shodli). Jít na potrat, dát si smažená vajíčka bez kečupu a nadále si užívat život a nebo ve dvaceti dát život novému jedincovi a vychovávat ho jako své dítě.

Já jen doufám, že se do téhle situace nedostanu, ve 26 opustím tuto malou bezvýznamnou republiku a až ze mě bude milionářka, porodím šesterčata.

I love you, mum. Ámen.