chápej to přece holka

CHÁPEJ  TO  PŘECE  HOLKA

Když jsem byla malé dítě a táta mi odešel, aby hledal lásku u nějaké cizí paní, chtělo se po mně jen, abych navzdory nízkému věku chápala,  že i on má právo na štěstí. Později když manžel opustil mě i naše dítě, musela jsem zase chápat, že chce být šťastný jinde a zakládat nové hnízdo s někým jiným.

Měl na to přece právo.

Alea iacta est.  

Kostky jsou vrženy.

Stručné a úderné jako rána dlažební kostkou do hlavy.

Teď miluju jeho a on miluje mě, ale od rodiny neodejde.

Musím chápat že dítě má právo na otce.

Já to chápu, ale nechápu, proč nikdo nechápe, že i já mám právo na štěstí.To fakt nechápu-asi jsem blbá. Jednoduchá rovnice o spoustě neznámých.Jenže mě matika nikdy nebavila. Jen proto možná nechápu, proč všichni odešli s nějakou krásnou neznámou někam do neznáma.

Chci být někým milovaná- asi jsem sobecká.

Sobecká a nechápavá jako malé hloupé dítě. Možná proto, že když jsem dítětem skutečně byla, chtěli po mně, abych všechno chápala, jako kdybych byla dospělá. Příliš brzo mi ukázali odvrácenou stranu Měsíce. A příliš často jsem ji musela vidět znova a znova. Není hezká-tmavá, studená, zbrázděná krátery.Taková se možná stane duše těch kteří tam na té opačné straně příliš často pobývali.

Nechápu proč všichni muži, které jsem milovala, ode mě odešli, aby mohli milovat někoho jiného. Nechápu proč muži tak snadno překračují Rubikon.

Nechápu to a hlava mi to nebere.

Jen mě to pěkně sere.

Nechápu proč nikdy nestojím na  správné straně, vždy na té opačné. Nikdy nevsázím na správně koně. Nechápu teorii relativity, nechápu integrály, nechápu proč jsem se vůbec narodila.

Nedoručitelný balíček bez adresáta, balíček nervů a zbytečných emocí. Pečlivě vytříděný odpad. Odrazový můstek z kterého se ostatní vrhají do pravé lásky, pravého štěstí a pravého života. Jen já nejsem ta pravá. Nechtěná, nemilovaná, stále někým někam odhazovaná. Vy kdo jste bez viny hoďte kamenem…to je možná ono!  Osud mě chtěl nejspíš ukamenovat jako hříšnici.

Asi nejsem jen blbá a sobecká, ale i hříšná. A proto si lásku nezasloužím.

Možná mi po všech těch ranách dlažebníma kostkama do hlavy konečně začíná svítat

a já začínám chápat, že nikdy nebudu ta pravá…proto nemám právo být taky milována.

Herdek…

A nebo snad spíš Heuréka?!