To nemyslíš vážně!

Šel jsem krajinou bosý a zmlácený,
je to všechno jiný.
Stromy se klaní
a oči mě bolí.
Měl jsem oči jen pro ni.
Kam jsem je dal?
Kde jsou?

Slunce už zapadlo
a snad už nikdy nevyjde.
Jdu mu pomoci nahoru,
vždyť je tady pro mne.
Učili mně pro nás
a zapomněli na mně.
Jsou to hajzli!

Jdu světem dál,
vidím šedivé baráky,
jednotvárný styl,
někdy bych blil.
A bych změnil barvu.
Slina na jazyku,
dal bych si děvku.

Objevilo se moře,
nebo snad něco jiného?
Modrá se změnila v krev.
Jdu světem dál a dál,
a vznáším se,
nedotýkám se země.
Pohrdám Vámi.
Kteří jste mi ublížili,
chci se Vás už dotknout,
protože byl jsem na dně.
A cítil jsem se při tom kladné.
Bylo to zrádné a klamné.
Tady nahoře je mi líp.
Energie, Láska a klid,
je všude kolem mně,
a paprsky proudí.
Dám ji všem kolem mně,
kteří plují se mnou.

Kruhy se prolínají,
ptáčkové jen zpívají,
Ztrácím se v dálkách,
a už jsem pryč.
Opustil jsem tuto Zemi,
vidím ji jen z dálky
a mam kolem sebe hvězdičky,
je to můj koberec,
který mě unáší dál a dál a dál
Zdraví mě hvězdy,
měsíc, slunce,
spadl jsem s koberce
a mířím zase, zase k Zemi,
roztahuju ruce jak křídla,
ale na hovno to je mi
Padám stále k Zemi!!!
Prorážím zase oblohu,
já za to fakt nemohu,
potkávám ty co mě pomohli navrch
jak je mi špatné,
vrhl bych.
Přilítl jsem jako superman
přistál jsem na zemi.
A jsem tady zpátky zas!