Rozhovor dvou duší

\"Zapni ústřední topení\"

je tu zima z našich srdcí

\"pojď  si lehnout za mnou\"

Obraz křivš visí.

\"Počkej, svařím víno\"

snad zahřeje aspoň ruce.

\"Chce se mi spát\"

a obrátí se prudce

na bok.

Skořice voní bytem

slzami hořkne osud.

\"Co se stalo, či ještě stane?\"

To radši sama rozsuď.

\"Spíš už?\"

Vezme sklenici vína

a přimkne ji k ústům.....

\"Jsi tak strašně jiná!\"

Vleze si pod deku

je těžká jako hřích.

\"Proč byl si sní?!

A co ten smích?\"

\"To víno je moc dobré.\"

Dusno jako pře deštěm

Sklenice se dotkne stolu

obraz křivě pověšen.

Zůstala tu postel

deka

vůně skořice a vína a

jedna duše provinilá