Křídla VI.

Křídla VI.

…do svitu hvězd

jen siluety našich těl

ochutnáme pohledem

dotyky do vyčerpání

chtíčem

motýlkových křídel

svíjení se

pod pláštěm démonů

nahrávání

do odprošení plazících se stínů

jež chtějí se zkapalnit

nad propastí se vymanit

až na jejím krajíčku na poslední chvíli

zřítit se s celým okolním světem

a v jedné dlouhé větě

jež předcházelo

souvětí prolétávající mezi skalami

skákající po kamínkách…a tečící po mechu

protloukávající se po údolí nekonečných vzdechů

zachytíc se mezi větvičkami šimrání, brnkající o lístky

plátky veškeré

odevzdané lísteček po lístku, trnoucí mezi všemi

přes údolí, řekou, která bere vše sebou

i s vichřicí, rejdící po veškerém okolí

až po pád do útrob

střemhlavý a nečekaný

vyústěný

do sopky běsnění

a jejího vychrlení…

…

….tak křídly mávám….nevím kterými

a čekám až se mi uzdraví…

aspoň ty snové..

…s těmi opravdovými

to bude horší…