Dusty Springfield Suite

To jsem šel do toho - no. Jak se to jmenuje? - - x

Do Alberta jsem šel. Ten podzemní, dvoupatrovej, na Republice.

Sjel jsem až úplně dolů a k zadním regálům a jak už je pozdě tak
tam nikdo nebyl. A koukal jsem, že ten prostor je mnohem větší,
ale oni ho zmenšili závorama a plexisklem, tam vzádu to vypadá
fakt jako v nějaký garáži co tam původně musela bejt. Takový
prázdno hladkejch linek... A pak najednou, mezi reklamama,
začala hrát z rádia Dusty Springfield, takovýto, no, znáte to,
"dy o-ho-nly van, hů kud év-r rýč mý/ was a son of a preacher man,
pada-pá" a všechny ty věci žesťový, ta melodie si mě našla a já stál
sám u regálů, hledal reproduktor u stropu mezi žárovkama a
požárníma hlásičema a zůstal tam celou dobu s deodorantem v ruce.

Tak jako prapředci viděli hvězdy,
viděl jsem nyní regály i já,
samota bezelstná, a žádnou zášť,
celou noc bych tu vydržel
v houpavých pohybech

a nic by mi tu sílu nemohlo vzít,
leda bych ji daroval
na pozadí toho lucidního snu,
který je naším Albertem
a životem,
z něhož odejít smím kam bych chtěl.

Pod vlajkou Dusty
dus svou zlobu i ty.