Buďme na sebe zas chvilku hodní...

Buďme na sebe zas chvilku hodní,
nač čechrat vlny nesvárů,
proč střádat výčitky den po dni
a přivádět svou krev zas do varu.

Vzpomínáš si lásko na náš šťastný den ?
To tenkrát kvetlo nebe a vzduch měl příchuť medu,
oči plály nám tím nejjasnějším plamenem
i naše srdce hořela. A teď ? Jsou z ledu.

Čas malovaných rán a vroucích nocí
zrodil se v náš největší div světa,
pán sladkých příslibů nás držel ve své moci.
Kde je ten rytíř spanilý ? Je po něm veta.

Déšť studený se vkradl do mých snů,
vymazal barvy a smáčel usměvavou tvář,
ten oheň nezkrotný v nás dávno vyhasnul
a z lásky stal se pouliční bankrotář.

Tak buďme na sebe zas chvilku hodní,
snad aspoň kvůli dětem pokusme se na smíření hrát,
zapalme zas na okamžik světla na pochodních
a pojďme jeden druhého mít doopravdy rád...