Tuším

Tuším

Tuším moře na chodidlech

bosých nohou

a vlažný vlahý déšť

putující po zavřených víčkách

Tuším vítr vibrující

v katakombách sluchu

tuším svůj čas

už na konci je s dechem

a přece stále pulsuje

v zarputilé vytrvalosti

Tuším horké doteky

v cestách po promrzlé kůži

zabořený pohled do mého nitra

někde vzadu za zády

Já tuším smysl všeho ve spánku

i ve dne na pozadí hlavy

v každém atomu i živé buňce

že vše je ve všem

teď a tady

v tom , co pominulo

a co teprv přijde..

Tříštivé krystaly decibelů

čisté krásy

trhají nepravé struktury

v blištivý mlžný chaos

všeprostupující

pohlcující, nekonečné lásky

Přespříliš dlouhé věty a systémy

vzájemně se rušících smyslů

zhušťují se do jediného slova

prastarého tvaru

jehož smysl jsme zapomněli

ve světle bortí se jeho obrysy

a mění se zpět v myšlenku

a nekonec jen intenzivní

výbušný pocit

explodující v každé chvíli

v každém póru

Tuším něco zásadního

a ničemu nerozumím

jěště dýchám, jsem prostoupený

zatím...jen tuším