Smrt

Oči černé, bez kapky soucitu,

nikdy se nezbavíš špatného pocitu.

Srdce žádné, pro ni nepotřebné,

nikdy ji neodradí prosení toužebné.

S černým hábitem hrůzu nahánějící,

smutnou práci pečlivě vykonávající.

Kosa nabroušená, ve svitu měsíce se leskne,

v čas jejího příchodu mohutně se zableskne.

Chlad a nicota, zoufalství s bolestí,

Smrt si svou cestu kamkoliv proklestí.

Nikdy se neschováš, uniknout nemůžeš,

proti samotné Smrti nikdy nic nezmůžeš.

Víš, že tě vidí, že shůry na tebe shlíží,

do tvého pokoje už se potichu plíží.

Každý jednou dojde na konec své cesty,

za své hříchy krutě odpyká si tresty.

Domem se rozléhá zoufalý pláč,

na bolest ze ztráty nenajdeš fáč.

Nikdy jí neutečeš, i navzdory tvému odhodlání,

Smrt nikdy neklepe a vchází bez pozvání.