Pohanský rok

Špičaté hlásky

zaseknuté ve sliznici

oběma směry pekla trčí

i kámen se jednou nechal roztavit

a já ti ho poslala zpátky

to tekuté zrcadlo snů ti teklo z očí

jako ropa před zapálenou sirkou

křesadlo

myslíš že zapálíš šupiny ryb

pouhým dotykem mých prstů které poslala jsem

ve tmě řeky aby zahráli ti na paprsky rampouchů

němou polonésu

smím?

zdálo se mi o vůni jarní trávy

Mému stolu odřezali všechny nohy

dnes jíme uhlí a místo čaje petrolej

a černá masožravá květina láká vlky krví z obětin

Mám sen o čerstvě posekané trávě

kůže jako příslib jara které

ani mrtvé plody nevydá

hlína

naše

Nad čí hlavou se smrákají hadi?

Kdo otevřel čas jako pochvu?

Komu uvnitř hrudi mlýnské kameny

melou z posledního

citu?