ALERGIE NA BLBCE

Miloš Larva byl hrozný blbec. Každý rozumě uvažující člověk se ho štítil, takže měl spoustu přátel.

Byl oblíbený. Na základce ho zvolili za předsedu třídy, na střední vstoupil do politické strany a po vysoké zahájil kariéru poslance. Hrozně ztloustl a zbohatl. Oženil se, dostal infarkt a zemřel. Zanechal po sobě syna a manželku.

Chlapec se jmenoval Tomáš. V den otcovy smrti mu bylo dvanáct let. Jeho maminka si za svého starého našla okamžitě náhradu.

Dala si inzerát, v němž uvedla, že má eminentní zájem o majetného zajíce, kterému by nevadil sex se starší ženou. Samozřejmě netrvalo dlouho a objevil se jeden úchyl. Byl degenerovaný. Jeho rodiče byli totiž sourozenci. Vlastnili banku a půlku města.

„Ahoj, já jsem Alum Tlampač,“ představil se vdově Larvové. Ta si lehla na podlahu, roztáhla doširoka nohy a řekla:

„Rozpal mě!“

Po pěti minutách koitu se proměnila v tekutou lávu. Drtila ho svým obětím a spalovala neskonale smyslnou vášní. Orgasmus jí evokoval vznik vesmíru. Byla zadýchaná, zpocená a cítila se mimořádně šťastná. Tomáš při pohledu na ty dva masturboval. Po ejakulaci se rozhodl, že si najde sexuální partnerku. Protože navštěvoval základní školu, bylo to víc než snadné. Oslovil během velké přestávky několik holek a k jeho překvapení si daly říct hned dvě.

Alena se Simonou chtěly Tomáše zabít, jenom proto se každá z nich kladně vyjádřila k jeho návrhu tohoto znění:

„Nešla by sis se mnou zamrdat?“

Tomáš, který se nacházel na dívčích toaletách, se obnažil. Holky vytáhly z kabelek nože a vrhly se na něj. Neměly k tomu žádný racionální důvod.

Bodaly do něj ještě dlouho po tom, co vydechl naposledy. Bavilo je to.

„Sadismus je tak skvělý!“ vykřikla exaltovaně Alena a Simona jí podřízla hrdlo. Byly to nejlepší kamarádky, ale nic netrvá věčně.

Prošacovala ji a ukradla dva tisíce, které to ráno dostala od dědečka. Samozřejmě to nebylo zadarmo. Musela mu nastavit. Hodil do sebe hrst viagry a realizoval své živočišné pudy. Svoji nezletilou vnučku zbožňoval. Trpěl pedofílií a navíc byl aktivní v politice. Dřel se od rána do večera jako senátor.

Ve volných chvílích hrával tenis s panem presidentem a nebo obcoval na golfovém hřišti s nějakou holčičkou. Obvykle za denního světla a za přítomnosti televizních kamer.

Každý, kdo měl zájem, mohl to jejich páření sledovat v přímém přenosu, eventuelně v podobě sestřihaného záznamu v hlavním zpravodajství dne.

Simona si za odcizené peníze koupila dva gramy pervitinu. Zfetovala se a byla bezstarostná. Překypovala optimismem. Ostatní lidé se jí svojí zasmušilostí zdáli divní. Proto se jich pokud možno stranila. Zvykla si pod vlivem návykových látek chodit do přírody.

Jednou tam ležela nahá a opalovala se. Všimla si ji skupinka houbařů, kterou tvořili výhradně mentálně postižení muži, jež navíc trpěli psychopatií.

Simona je zaevidovala teprve v okamžiku, kdy jí jeden z nich rozbil hlavu šutrem. Vypustila duši. Zpočátku se nechtěla smířit s faktem, že je skutečně tuhá. Uběhla blíže neurčitá doba, rezignovala a přijala to. No a tak už to s ní mělo zůstat navěky.

Aby se vdově Larvové nestýskalo po Tomášovi, který se stále nevracel a tudíž bylo čím dál zřejmější, že už nejspíš prodlévá na pravdě Boží, tak ji Alum oplodnil.

Bylo jí čtyřicet šest let, když vyprodukovala na svět své druhé dítě. Tentokrát to byla holčička. Projevovala neklamné známky nadprůměrné inteligence a oslnivé kreativity. Ve škole excelovala, ale na konci devítky dala přednost heroinu a literatuře. Napsala román, jenž čítal přes dva tisíce stran. Vydala si ho vlastním nákladem a najala si reklamní agenturu, která zařídila, aby se její kniha nazvaná Pochcané maso v konečníku stala bestsellerem. Což se podařilo.

Zemřela dva roky po dosažení tohoto úspěchu na předávkování. Jakmile se to její matka dozvěděla, spáchala z žalu sebevraždu. Otrávila se prášky na spaní. Alum Tlampač se jí pokusil nahmatat tep, ale marně. V tu chvíli se nedalo dělat nic jiného, než se pustit do rabování.

3. dubna 2012

Petr Měrka