Dekagramy

Drobný výbor poskládaný ze zašlého, politého, propáleného notesu a popsaných pivních tácků z let 2010 - 2012 + plus vánoční mini cyklus, počatý v roce 2008. Na písmák nedáno jako sbírka, jelikož zdá se mi nehumánní, nutit čtenáře číst tyto výlevy po jednom. Vybrané jsou pouze takto dekadentně laděné šprýmy. Přepisovat celý notes by bylo zase nehumánní vůči mně. Navíc zachovám alespoň náznak koncepce. Dílo pro těch pár přátel, kteří si mě občas zatouží přečíst. Snad i polovina děl už tu publikovaná je samostatně. Toto je pouze takový bonus pro známé, kteří tu třeba ani nemají účet. Stojedenácté dílo na Písmáku budiž tedy "slavnostní".

Cherubín

Mám zkusit utéct svému stínu?

Být čistý jako cherubín?

Raději s pustou zemí splynu…

Není-li činů,

není vin!

 

Za orbitem

Snad abych tady nezešílel

Snad všem mým slovům na popud

A míň abych se vzteky svíjel

Vyvěsím v hlavě velký blud!

 

Že lidstvo není stádo zrůd

Že jednou skončím v místě krytém

A zlomím-li svůj trapný stud

Má duše skončí za orbitem

 

Vojcek

Mé stromy dávno nejsou skvosty

Strach nadějí bez hranic

Jsem Vojcek!

Můj smysl je stejně prostý

Ač namlouvám si, že jsem víc

 

Stín

Jako mrak, co spadl z nebe

A rozlil se do lesů

Slunce nikdy není šedé!

Jen dává stín

(stín, či tebe?)

Mým duševním procesům

Na zahradě

Každý list je jak její štěstí

Jaro jsou touhy po náhradě

Já strach mám řezat do zápěstí

Tak kácím stromy na zahradě

Mráz

V noci, v níž se neusíná

Do prstů se choulí mráz

Pod kořeny louže líná –

Film, co čeká na obraz

Rituály

Dnes dávné šrámy obzvlášť pálí

Dnes dávné jizvy krvácí

A kněz?

Předvádí rituály!

Až bůh se v hrobě obrací

Nad hrobem

Kostel se ukryl ve stín duhy

Mrzne v něm, i když mělo hřát!

Když ne já, tak nikdo druhý

Nebude nad mým hrobem stát

Potkani

Tak jako potkani zahnaní do kouta

V strachu a panice vrhám se na žíly!

A teď sám od sebe snažím se odpoutat

Promáčen krví svou

Zraněn

I zběsilý

Výdech

Ulicí krouží slastný vzdech

Jak lodí brázdíš lůna panen

I smrt v rozkoši na zádech

Sténá – Již k boji sotva vstanem!

Svírej si blázne v ruce kámen

Doufej, že prsty v šedých zdech

Spočinou v místě nepopsaném

Než abych čekal na výdech

Dum spiro spero

            Na dně samém

Hráč

Dnes představí se nový hráč

Byť u to stejné osnovy

I já jsem zívnul pod pavlač

Zvědav, co klavír odpoví

A když se opřel do triol

Já duší popsal celý stůl

A rozerval jsem staniol

Co naše světy ovinul

 

Šeď

Přestože mi ticho teče

Do bot vlastně ze všech stran

Přeze všechny uchazeče

K městu provždy přikován

Tou šedí věky věků hnán!

Až tam, kde život strne v kleče

Rozmlácen

            a rozdupán…

V moři

V kruhu se točí smysl děje

Nahlédl jsem už do všech karet

Toneme v moři beznaděje

Jak v louži vajgly od cigaret

V Radniční

Že jsem střed vesmíru, co z všeho bytí ční

Možná je klam, co patří mým očím

I tak se (pro sichr) ožeru v Radniční

Jen ať se planeta, jak se má, točí

Úsvit

Nehledám úsvit

Ať si tma sílí!

Namísto hlasů ozvěny

Se napříč ústy

Potácí k cíli

Za zuby navždy zazděny

Příteli

V hospodě hlídám vchod a zas nic

Ač často jsme tu seděli

Sám do sebe rvu Klášter z kvasnic

A stýská se mi… příteli

Dech

Naše duše tiše stojí

Ví, že se jim krátí dech!

V křeči smyčku povolují

Bez naděje na úspěch

Vánoce I.

Už ryba vyhřezlá na náš stůl nese se

A já se snažím skrýt smutek a deprese

Na svůj ksicht nalepit radost a veselí

Ať nikdo netuší, v jaký su prdeli.

Vánoce III.

Ráno mě probudí bujarým rachotem

Však doktor říkal mi, že už se lepším

A tak je přivítám třeskutým jásotem

Sípaje – do hajzlu! Do hajzlu se vším!

Vánoce IV.

Takové pocity, že by snad vánoce?

Že by snad naděje přišla k nám po roce?

Ne, vždyť ona nechodí, kde nikdo nebydlí

Cedím skrz zuby, když stoupám si na židli

---