sedíme stále vedľa seba

méně popisu a více emocí. Popis ubírá hloubce, je to škoda. Často se v básních opakuješ s "máváním rukou, zdviháním rukou, letem, křídlami". Ta poslední, cos napsal je dobrá, ale není možný se k ní vyjádřit.

a ještě zajímavá věc, když jsem klinul na tvůj profil - celou dobu jsem měl pocit, že z básně promlouvá žena. - asi proto jsem použil tvar "spolujezdec". - nevím, jestli je to tím, že jsem zvyklý číst slovenštinu víc od autorek. :) - asi ne. ten hlas je fakt v mých uších ženský.

není to grafomanie. některá místa svou jednoduchostí až okouzlí: "rýchly západ slnka. / kým sme chvíľu iní / ľudia"; nebo vzápětí: "a okolo v tlaku / stúpajú veci mestá a dni / [...] /nášho auta"; - obraznost v básni je sice jakoby nevzrušivá, nevýrazná, ale výborně posloužila, nikam se necpe, takže ani symbolika "jízdy - životní cesty" nepůsobí vtíravě, a nejeden motiv v ní ožil. - možná až k závěru, kde nastoupí těžká slova (smrt, život, čas), a ještě spíš jen v poslední strofě, se verše rozpovídají nad míru. ale ta uvolněná vlna, která prochází celým textem je snad pobere. - hned při prvním čtení na mě z té situace něco přešlo a něco si odnáším. pro mě to je dobré znamení. (tvůj spolujezdec by z toho mohl mít radost) *

výborná báseň..T

výborná báseň..T

Prológ je výstižný

*