Tete de cuvée

Další části (vloženo) 1 - Tete de cuvée (06.05.2012) 2 - Grand cru (12.05.2012) 3 - Piquette (19.05.2012) 4 - Vin ordinaire (26.05.2012) Volně navazuje a uzavírá Sláva dobrému holubáři (02.02.2012)

Tête de cuvée

Já si myslím, že je to skvělá příležitost pro někoho, kdo chce investovat do své budoucí kariéry. Investovat čas, pohodlí, úsilí a možná i část jinde možných příjmů. Že je tam určitý potenciál a že jsi zřejmě považovaná za perspektivní lidský materiál. Takže tady možná není, co dál pitvat.

Kouknul bych se na druhou stranu, co ta investice znamená pro Tebe. Jaké máš a jaké bys možná měla mít priority. Normální banální prvoplánová otázka - a co děti a rodina?

Ale třeba bude nakonec nejlepší se poddat proudu, nebo podlehnout vábení změny, nebo si hodit korunou. A pak se nezabývat minulostí a kdybychama.

*****

Jaký "trochu altruistický". Já jsem „starej lidumil“, jak říká kamarád Arnošt, neboli „starej dobrej vůl“, jak by řekla stará Blažková.

*****

Se směju! Jsi prostě lepší a lépe vychovaná, já nezdvořák zase nestíhám ani si sypat popel na hlavu včas. Tak si sypu teď o to víc! Mně se ty naše večery taky líbí - děkuji!

A s tím „všechno vyjde“ - já myslím, že každý, kdo něco dělá, podniká, zkouší atd. má za sebou nevyhnutelně mraky neúspěchů. Důležitý je prostě nezmorousovatět a žít dál až do smrti, protože tady stejně nejsme proto, abychom byli bůhvíjak úspěšní (dovedeš si představit 6 miliard úspěšných lidí najednou na týhle planetě?), ale proto, že naši zploditelé zrovna v konkrétním okamžiku neměli nic jinýho na práci. Což není nijak zvlášť závazné zadání.

Čímž nechci říct, že Ti nepřeju, aby se Ti dařilo a plnila se Ti všechna přání.

Vidíš, to mi tak trochu oklikou připomnělo, že jsi docela uzavřený človíček a že vlastně vůbec nic nevím o Tvých přáních a představách o životě. Je někdo, kdo ví?

*****

Povídáš o firmě věci, kterým naprosto nerozumím, ale řekl jsem si, že je spousta lidí, co zbožňujou květák a brokolici, a já po tom blinkám.

Já teda, naprosto neutrálně, inertně, nezaujatě a jestli Tě napadne ještě něco podobného, přidej, já neutrálně doporučuju učinit zásadní rozhodnutí, jestli ve svém životě chceš děti a rodinu nebo ne, protože příroda je k holkám ošklivější a právě míjíš poslední „bezproblémový roky“. Pak už je to sázka na dobré, hodně dobré a nakonec vyjímečně dobré zdraví. I když, dochtoři už dneska umí leccos...

Jinak samozřejmě držím palce, ať vychází všechno všecičko a Ty si jen tak noblesně vybíráš mezi příležitostmi.

*****

No, ono ale je třeba občas věci trochu popostrčit. Řekl bych, že Ty docela za nějaký to popostrčení stojíš. Otázka je, jestli i o něj stojíš.

*****

Ano i ne...

Ty moje komentáře k Tvojí situaci a doporučení cosi zvážit, jsou naprosto nezávislý na čemkoli ostatním. Těmi Tě nijak nepopostrkuju ve svém zájmu. To je prostě rada. Dokonce jsem jí dával s vědomím, že asi bude jistým způsobem škodit mým zájmům. A dával bych jí i být stoletý spřátelený dědoušek.

Poznání se blíž je něco, co mi přišlo, tedy pocit, že by to stálo za to, samo a neúmyslně. Ale že jsi návyková, vím už dýl.

A pak ses rozkryla a bylo jasný, že jsi normální zdravá ženská...

Jsem tolerance a trpělivost sama. Tos ještě nepoznala?

Vařím ale jen jednoduchosti!

*****

Víš, co je zvláštní, že se dlouho nic neděje, ne nic, pořád se něco děje, ale je to takové nedůležité, asi víš, co chci říct, a pak najednou se hne všechno. Nebo třeba ještě nehne, ale už už cítíš, jak ten kamínek pod lavinou je pryč a svět se chvěje a nemá stabilitu. Tak pozitivně, ne katastroficky jako opravdová lavina, vlastně chceš, aby se to hnulo, jen máš vyražený pojistky tím, že je to všechno najednou.

Myslím, že máme cokoli, jen ne svoje životy, pod kontrolou. V těch zásadních věcech.

*****

Já sice píšu o pootevřených vrátkách, ale v podstatě umím jen být vevniř nebo venku. Od prvního dne jako taťka - před nastavením systému úterý čtvrtky. Dlouho před.

Za rámě? Držet? Mě? Veřejně? Já můžu. Ty také. Na vlastní nebezpečí.

 

P.S. Já starý skeptik a cynik se zase po letech začal těšit. To nevím, jak zvládneš...

*****

Na tvář? Kdo by se k Tobě prosímtě ohýbal? V mým věku už musím být na záda opatrnej. Možná na čelíčko a pro jistotu si přines nějakou bedýnku.

*****

Myslím, že bedýnku už si nosit nemusíš, to bude dobrý!

*****

To já nedělám cíleně. To se někdy samo. A jestli se Ti to líbí, tak potom poděkuj našim za přirozený talent, v tom jsem nevinně.

*****

Děkuju za přitroublý úsměv! Po dloooouhých letech se zase načapávám s přitroublým úsměvem, když se mi zatoulají myšlenky.

*****

Karel objednal stůl na rozloučení s drahým přítelem, Ty máš hrůzostrašný zážitek z mých studených rukou - když tak o tom přemýšlím, nejsem náhodou už po smrti?

*****

Možná je to tím, že mám pocit určitého nekonečna. Nemám potřebu nic nikam posouvat, protože někde vevnitř je schovaná jistota, že všechno přijde...?

*****

Já nemám trému z Tebe, ale z rozsahu toho, co jsem si uvědomil, že vlastně chci, respektive ze zodpovědnosti, kterou to znamená. Je to tréma ze sebe sama.

*****

Myslím, že mám něco společného s Francinem z Postřižin. Vždycky až budeš po maratónu zničená, budu Tě šťastně opečovávat a Ty budeš moct citovat klasika a říkat – „Takovou on mě vždycky chtěl“.

*****

Přemýšlel jsem o Tobě a o dárcích. Vlastně je to pro mě děsně výhodný. Já Ti už do konce života nikdy nic nemusím dávat, žádnej Ježíšek, žádný narozeniny, prostě nic, protože by ses mohla cítit nepříjemně zavázaná. To je skvělý, úžasně ušetřím - u mladé půvabné partnerky to jsou dost zajímavé sumy - no a já budu dostávat od Tebe dárků spoustu, protože já se nikdy nikomu za nic zavázaný necítím. Začít můžeš třeba červeným Porsche. Fakt se mě to nijak nedotkne, klidně můžeš.

*****

Čích očekávání že se to bojíš? Kdyby něco, já se snad ubráním!

*****

Jak teď chodím dřív spát, pamatuju si ráno některé sny, většinou se zúčastníš. Tak doufám, že Tě to neunavuje, po nocích ještě účinkovat v mých snech. Jinak stačí říct a já zase začnu ponocovat, abys nemusela každou noc někam odbíhat.

*****

Povídám si s Tebou - večer, někdy, když jsem sám přes den,... Doufám, že to není známka duševní choroby, protože si nejsem jistej, že by mi dávali na úterky vycházky, až by mě začali ústavně léčit. Je to docela příjemné, ale asi to má ten nešikovnej dopad, že pak ne vždycky mám jasno v tom, co už jsme si řekli doopravdy a co jen takhle. Takže se prosím nelekej zdánlivých myšlenkových skoků a navazování na něco, co prostě nevíš. Mě taky občas překvapí, že to či ono si nepamatuješ.

*****

Milenky mi vadit nebudou - pokud nenadělají a podobně (u milenců je to bez záruky...). Půjčovat mi je nemusíš (a ty oplácaný už vůbec ne).

*****

Ježíšmarja! Kdybys mě náhodou obdivovala, dělej to tak, ať si nevšimnu!

*****

Já mám takový zvláštní pocit, příjemný pocit, jako že už to všechno znám, jen se to nějak vykouřilo z paměti a vybavuje se mi to vždycky, až když se to stane. Občas sice jsou chvilkové rozpaky, jako když sklerotická babička stojí nad hrncem a přemýšlí, co už do něj dala a co by měla dát teď, ale vlastně mě nic nepřekvapuje. A když už, tak jenom v tom smyslu, že „Tohle přeci má být až...“ nebo „Teď mělo být...“, ale ono se to vždycky tak elegantně napojí, že je to prostě správně.

Ta patička v dlani, to bylo příjemný. Taky se mi to líbilo, celý celičký.

Těším se na další půjčování oděvních součástek, svetr a rukavice jsou skvělé, ale napadají mě i jiné zajímavé kombinace! Půjčování se drž!

Za drobnou úplatu na Tebe neprozradím ty šediny!

*****

Teď mi to došlo! Půl půvabné pihaté blondýnky... Myslel jsem si, že stačí s Tebou nejezdit do Mexika a do Indie, ale Ty mi budeš koukat po holkách i ve Švédsku!

Asi si budeme opravdu muset udělat jasno v tom, jestli to je nevěra nebo ne! Nebo si domluvíme pravidla půjčování...?

*****

Moje reputace? Já si jí Tebou vylepšuju, tos ještě neodhalila?

*****

Mám Tě rád a teď se láskyplně ptám - můžu Tě občas upozornit na gramatickou chybku? Někdy jsou takové, že by Ti mohly škodit v zaměstnání, děláš-li je i tam.

*****

Počkám, asi i strašně dlouho, protože v hlavě mám nekonečno.

 

Jsou věci, který se nedají slíbit, teda poctivě slíbit a zaručit, a city mezi ně patří. Nevím, co bude za rok, za dva, za deset, ale mám v notýsku, tom virtuálním životním úkolníčku, napsáno, že teď mi začala jiná, odpovědnější etapa. (jen mi řekni, jak to děláš, takový věci jsem si do něj nikdy nepsal)

*****

Chtěl jsem včera napsat hned jako tu nejprvnější věc, že se mi to moc líbí a že děláš z jednoho normálního chlapa jednoho šťastnýho chlapa. Ale je to pravda i dneska, takže to můžu napsat i se zpožděním.

*****

Snesu jakoukoli formu deklarace, že k sobě patříme, a jakoukoli pusu - nejen na přivítanou!

*****

Já strávil víkend s neteřema a s Tebou. Jsem v koupelně a pořád s Tebou mluvím, jdu lesní cestou několik hodin a pořád s Tebou mluvím, sedím v hospodě u piva (jedno, na otočce, odměna za tůru) a pořád s Tebou mluvím...

Nezvoní Ti v uších? Koupím Ti kdyžtak vatičku. Nebo Ti můžu nechat pár špuntíků, co mám do práce.

*****

Hmmm, já Tě vnímal přes tři roky bez slepoty. Teď sice jsem v tom krásným rozjitření, který postihuje zrak a soudnost, ale mám docela silnej pocit, že tím zas tak moc neriskuju. Noo, tak jsi holt divoženka, používáš výrazy při kterých moje estétství sténá bolestí, máš metabolismus čmeláka kombinovanýho s kudlankou, bóóóže...

*****

No, jaký to se mnou bude? Se mnou to bude dobrý, já jsem už zralej rozumnej člověk, horší je to s váma mladejma holkama. Já se stejně nejvíc těším na důchod, ne na můj, na Tvůj. Budeš běhat ty maratóny veteránů a já Ti budu vždycky mezitím opatrovat zuby...

*****

Mám Tě rád, máš mě ráda a mají nás rádi. Asi to funguje...

*****

Poznávám něco, co trochu odporuje fyzikálním zákonům - když se Tě dotýkám, tak láska není pocit, ale pevná hmota, která mnou prostupuje, kterou vnímám jako něco samostatně existujícího, uchopitelného, hmatatelného. Něco takového možná zažívají naboženský mystici, nevím, možná. Každopádně, já to ještě nezažil.

 

Miluju Tě holčicko a jsem strašně štastnej, že jsi a že Tě mám.

*****

Víš co mě napadlo? Jestli fakt spácháme "sedm krkavců", nebo tak něco, tak budeme potřebovat veliký auto. Už je okukuju!

---