Předobrazy

Předobrazy I

Můj styl je vyšívaný, tvůj entlovaný,

zatéká mi do lůna

plisovaná můra, krev na třešňovém okvětí.

A stromy - si objednaly listí.

Přemíra slunce probouzí ranhojiče,

šerpy, kteří zaklimbali nad kontinentální snídaní.

Vynášejí sousta do ústa.

Duby, mlčenliví soudruzi, se zdržují

hlasování.

Předobrazy II

V přísném svetru tvého úsměvu, má Laiko,

neviditelná sloučenino, být prezidentem,

o němž nikdo neví, alespoň sobě samému, zvolenému

na Pražském hradě života.

Potulná skutečnosti, kde jsi včera krvácela,

vznáší se dnes vrstvy tlusté látky.

„Žena je, když z tebe pořád něco vytéká – ale zvykneš si,“

muž je totéž, když si nezvykneš.

Sbíráš suvenýry, pohledy, kroky, vnucuješ se krajině,

stromy ukazují, že umí být ještě zamlklejší,

chytáš se akvarelu větví na hladině, rozpadáš se na sektory

načrtnuté jemným vlněním.