Galerie bolesti IV.

VI.

Otevřela oči ve chvíli, kdy nějaký hlodavec proběhl malou kaluží, jež sestávala z jejích slz, vody a moči. Exkrementy do kaluže nezasahovaly, nicméně první dny o sobě dávaly silně vědět. Ale teď už ne, smrad a vlhko jeskyně kolovalo v Eviných plicích každý týden a zvykla si. Vodu dostávala trubičkou vystupující ze stropu nad ní, zřídkakdy pak i nitrožilní stravu. Zesláblá, zavěšená v řetězech nad zemí, začala dostávat příšerné křeče. Za tu dobu toho příliš nenaspala a zchudla spoustu kil. Nic z toho si však neuvědomovala, stále nechápala proč je zde, a kdy ho zase uvidí.

Dny přestala počítat. Byla to asi krysa, pomyslela si. Záviděla jí nyní vše čím krysa byla. Oči se zase zavřeli a Eva vyčerpáním opět na chvíli usnula. Za malou chvilku však opět z trubičky začala téct tekutina. Nastal čas krmení. Se slabým zájmem natáhla krk a ústa k proudu a začala pít. Tentokrát to ale voda nebyla. Po chvilce chlemtání identifikovala, že pije krev, hned vyprskla, ale proud se neustálě zvětšoval a stékal dál po jejím nahém těle až do pestré kaluže. Byla čím dál teplejší a příjemně ji nyní ohřívala holou kůži. 

Najednou se rozesvítila v celé místnosti extrémně ostrá halogenová světla. Dočista ji oslepila. I přes zavřené oči, nesnesitelně pálila do víček. Eva začala poprvé, od nechtěného pobytu zde, křičet. Doteď to vše snášela, myslela si, že to ustane, ale trápení naopak gradovalo. Křik však uhasily slabé hlasivky a chrapot ustal v následném žáru světelných paprsků. Bzukot světlometů nyní dirigoval orchestr bolestí v Eviném těle.

Hodiny se propadaly ve dnech a Eva stále v bílé tmě, na pokraji smrti visela se svými mrtvými myšlenkami. Z trubky života na ni nyní padal vodopád oleje, který už ani nevnímala. Hned jak ustal, ze schovaných reproduktorů zazněl Inženýrův hlas.

"Má milá skoromrtvá krásko, lesknouc se v žáru světla, nyní budeš uvolněna z okovů zažité minulosti. Hned poté dostaneš první trest za onu vyprsklou krev. Byla mým darem Tobě a tys jí opovrhla, vzepřela ses svým, brzo zesnuvším dogmatem, a proto Tě nyní zmlátím do krve. Krev je život a dar, a my dva jsme propojením vzájemné budoucnosti, tedy nyní Tvá krev se smísí s tou mojí!"

Řetězy a okovy se uvolnily, Eva se zhroutila na tvrdou zem. Masivní kovové dveře, jež Eva jen slyšela se rozevřely a kroky zesilovaly. Gumová rukavice kolem krku obepnula Evin krk a zvedala její tělo pomalu nahoru. Pootevřela víčka. Pod rozmazaným pohledem rozpoznala jen bílou lesklou masku a výrazné oči. Následovala ohromná rána do obličeje a smrt několika zubů. 

"Bolest není ničím, překročíš-li její práh, staneš se nesmrtelnou!" zařval směrem k ní a opět k ní přistupoval blíže. V očekávání všeho, vyprskla vyražené zuby obalené krví a slinami a otočila hlavu vstříc gumové pěsti.