Osud

 Jedu na tetování zlomená, uplakaná, smířená …Tlapičku v památníku svírám v ruce.
Helenka tam má kamaráda, zrovna mu dodělala rukáv.
Hlavou mi proletí – ten je ale krásnej! V zápětí si řeknu, že bude určitě zadanej. Podáme si ruku a seznámíme se. Má sebou pejska, nádhernou fenečku. Hned si ji hladím. První pes od toho co mi ten můj umřel. První pes, kterýho jsem pohladila, první co mi oblízl dlaň …
   Helenka si připravuje strojek, tak si s Ondrou povídáme. Je fakt sympaťák. Nemůžu z něj spusit oči. Ptá se, co si jdu nechat udělat, ukazuju mu tlapičku, říká, že mu to je líto. Smutně na mě kouká, jako by chápal bolest, kterou mám v srdci.
„ Půjdete pak na pivko?“ Ptá se ve dveřích.
„ Jo půjdeme.“ Řekne Helenka a já přikývnu.
„ Tak se tam potkáme. Ahoj.“ Rozloučí se a já mám najednou lepší náladu. Čím to je?
Helenka obkresluje tlapičku a vykládá. Říká, že je Ondra skvělej kluk. Záhadně se usmívá, jako by měla něco v plánu. A je nezadanej, dodává. Usmívám se.
 Kérka hotová, tak jak jsem si přestavovala – pod srdcem. Dnes večer už navěky spolu …
Vyrážíme .

Malá hospůdka, byla jsem tu jen jednou. Slavila osmnáctiny, celkem divočina. Sedíme u stolu, dorazí kamarádka, tak s holkama žvaníme. Postupně se stůl plní, tak se seznamuju, neznám tu skoro nikoho. Ale všichni jsou usměvaví, to já mám ráda. Cítím se dobře.
Dorazí i Ondra. Dnes má narozeniny, popřejeme mu všechno nejlepší a on objednává panáka. Moc nechci, panáky nemám ráda. Lidi se po nich mění, většinou k horšímu. To jsem zažila mockrát. Ale je to sladký pití, tak do toho jdu.
S Ondrou si začínáme povídat. O muzice. Hodně se shodujeme a pak … Zná moji nejmilovanější kapelu! Vyjmenuje i písničky. Málokdo ji zná. Abych pravdu řekla, je to první člověk se kterým jsem se seznámila a on ji znal a ještě vyjmenoval písničky. Hned pouštím z mobilu a nemůžu z něj spustit oči. Čím víc si spolu povídáme, tím víc mi líbí.  Kde jsi byl celej můj život, proletí mi hlavou.    
   Po chvíli posilněná panáky to řeknu nahlas. Usmívá se. Nádhernej úsměv. Vůbec to je nádhernej chlap! Po strašně dlouhé době mě někdo oslovil – chytl za srdce. Tak jak jsem si to přála, jak jsem snila.

 Jsme spolu dva týdny. Krátká doba, vím. Ale připadne mi jako bych ho znala věčnost. Jako by mi ho poslali sami andělé do cesty. Jakoby v tom měl prsty i Banyšek. A vlastně i moje tatérka!
 A děkuji, děkuji za štěstí které mě potkalo a já začala milovat. Přestala se plácat na dně a vyskočila k nebesům, usměvavá a vděčná za to, že jsem ho konečně potkala.