Do nebe

Zvenku přicházela noc
my milovali jsme se ve třech
jen ty, já a Bůh
a snad jen pro tu chvíli
já jemu půjčil tělo
on mě dobré světlo
a ty jsi k ránu nám prostřela ve vlasech
všechen hvězdný prach
a vlastně nikdo neví
jak navrátit to zpět
za každého svítání
pak cestou, už nevím kam
zastavoval jsem se u pouličních hráčů
jednomu,
malému Rumunovi s pokerovou tváří
létaly prsty po klávesách tahací harmoniky
jako vodoměrky
až se zdály být tak blízko všechny hladiny
a druhý,
který si tak vydělává na chlast
ladil struny na otřískané kytaře
až cosi bylo slyšet
to zvonily o zem slzy opilců a myšlenky smutku
o nichž si všichni mysleli, že jde o drobné
ze dna klobouku
a jen já věděl, že se topíme
ve světech kapek, které přinášel vítr a křídla holubů
z fontány, která se na noc vypíná
a tak stébel se chytáme
já tvého
ty mě
když hoříme k sobě naproti
užaslí jak to studí
a jsme malým dětem k smíchu
se svými pohledy do nebe