Pohádky kouzelné krbové kočky

V každém krbu bydlí kouzelná kočka

vychází za soumraku

skočí na komín

protáhne se

zamňouká

kožíšek zajiskří

je připravená

proběhnout se po obloze

nachytat myši mezi hvězdami

slízat trochu měsíční smetany

hup na hřbety střech

shrbí vlastní hřbet

švihne ocasem a vypráví pohádky

jaké?

No přece krbové

O první krbové kočce a starém pohrabáči

Je to už dávno, pradávno

kam oko dohlédlo rostl les

sem tam vesnice

domy dřevěné

v každém krb

u krbu kočka, nebo kocour

kočka Albína měla černé uši, bílý kožíšek

a kamarádila s pohrabáčem

byl už starý, chytal rez

přemýšlel komu by předal svůj dar

byl totiž králem pohádkové říše 

komu, komu bych ho dal?

Měděný kotlík visel nad ohništěm

mi stačí plné břicho, zabublal

nám ne, na to lopatka se smetákem

máme dost své vlastní práce

dmychadlo si jen povzdechlo a spalo dál

dej ho mně, zamňoukala Albína

umím chodit po střechách

noc i hvězdy moc dobře znám

a právě v noci daří se pohádkám

pohrabáč rozhrnul oheň, zlomil se

vylétly jiskry, kotlík vzkypěl, zasyčel

Albíně zajiskřil kožíšek

a stala se tak první krbovou kočkou

novou královnou pohádkové říše

jak to bylo dál?

O tom příště