Naplno

Nejspíš ti to ujelo, nejspíš jsi mi to nechtěl říct.
A já nevím co na to říct. Mlčím.
Mohl jsi mít děti, dvě.
Jedno už kdysi dávno – byl jsi mladej.
A druhý s ní, šla na potrat a pak jste se k sobě vrátili.
Chtěla se rozvádět.
Nevím co si mám myslet.
Možná mě to zasáhlo víc, než jsi tušil.
Říkáš, že to máš uzavřený. Spálil jsi mosty.
V mobilu jsi měl jejich fotky, přede mnou je teď mažeš.
Snažím se být nad věcí, ale to, že jsi s ní čekal dítě …
Že jsi jí dovolil aby šla na potrat, trochu mě to snad děsí.
Nevím co si mám myslet!
Být smutná, že s ní navěky budeš mít „pouto“?
Jo jsem z toho smutná, v jednu chvíli jsem chtěla brečet.
Proč? Že nejsem první, asi …
První kterou by jsi miloval, první se kterou by jsi mohl zažít něco co jsi ještě nezažil.
Mám pocit, že jsi zažil všechno. Byl jsi v Americe, pracoval tam.
Možná trochu divočejší život, kokain, holky …
A já?
Snad trapně panensky čistá?!
Jeden vztah pět let, po něm dva chlapi, který jsem neměla ráda a ty …
A víš to, řekla jsem ti to.
Alkoholový dýchánky v míře, kterou zná každej. Už nehulím a nekouřím.
Jeden úlet s tolulem v patnácti a tím končím.
Marně tápám v hlavě čím bych tě „trumfla“, ale nenacházím nic! NIC!
A teď se trochu bojím, že jsem nezajímavá, ve tvých očích nezkušená, neznalá života …
Že tě omrzím, mým optimistickým pohledem na svět.
Tím jak všemu věřím a důvěřuju lidem. Tím, že bývám naivní.
 Že se nerada mračím.
Že se pořád směju a před chlapama už nepláču.
Že mě pětiletej vztah vyškolil, srazil na dno, ale zvedla jsem se. Poučila se z chyb, který jsem dělala a nebudu je opakovat.
A stojím tu před teď tebou, okouzlená tvým charakterem a tím, jak mě zasvěcuješ do všeho co se na světě děje.
Máš celé moje srdce, celou moji duši a jdu do toho naplno.
 Tak jako nikdy před tím i s rizikem, že nám to nemusí vyjít.

MT