Ten, který tříští cedry (výběr z textů 2009-2012)

Místo prologu a motta
(překlad žalmu 29 - autor: David, syn Jesse, asi 1000 př. Kristem)
1 Davidův po dostavění Svatostánku: Přinášejte Hospodinu, Boží synové, přinášejte Hospodinu skopce.
2 Hospodinu slávu a čest přinášejte, obětujte Jemu slávu Jeho jména, ctěte Hospodina v svatém Jeho domě,
3 nad vodstvem hlas Hospodinův hřímá, hřmí Bůh vznešenosti, Hospodin nad vodstvy.
4 Hlas Hospodinův silný, Hlas Hospodinův vznešený,
5 Hlas Hospodinův tříští kmeny cedrů, tříští Hospodin na Libanonu cedry.
6 učiní horu Libán divokou jak býček či líbeznou jako jednorožče.
7 Hlas Hospodinův plamen ohně roznítí,
8 Hlas Hospodinův pouště sevře křečí, rozběsní Hospodin poušť Kadeš.
9 Hlas Hospodinův laně k slehnutí vede a houštiny rozkrývá, ale v Chrámě Jeho všechen lid chvalořečí,
10 dal Hospodin potopě se rozlít, kralovati bude Hospodin do věčnosti,
11 kéž Hospodin dá Svému lidu sílu, nechť žehná lidu Hospodin Svým pokojem.
(podle Vulgáty klementinské)

1  Žalm za Jakoba van Hoddise (únor 2009)
Jednoho podzimu, když vlaky z mostů spadly,
kdy ohně plamen zlý už krovy zachvátil,
poslední z lebky vlas teď uvolnil se zvadlý
a Smrťák v umění už našel si svůj styl,
 
spoutali prvního už zase archanděla,
žalmista poslední se na oprátce zhoup',
my ale přežili, když zlobu dštila děla,
když spadl poslední a opěrný náš sloup.
 
A listy hnijící překryly lahví střepy,
skleněné stromy nám zalesnily zem
a v šarlatu se lítosti král slepý
nad Bohem lže teď krutým vítězem.

2  Žalm pro protopopa Avvakuma (prosinec 2009)
Antifona: Mlčí-li Pán, chce, aby mluvil člověk.
Když někoho připoutaj' k vrbě
     vymáchaj' hubu ve sračkách
a on je kněz, a v černé róbě
     chtěj' utopit svůj vlastní strach,
 Antifona: Mlčí-li Pán, chce, aby mluvil člověk.
a přiblíží se, tvore, k tobě
     (prach jsi a obrátíš se v prach)
Pomlouvač s úšklebkem se hrbě,
     řekne ti: my sme ti šťastní - šach,
 Antifona: Mlčí-li Pán, chce, aby mluvil člověk.
žár z tebe, kněže, pravdu umyje
     a ďábel Boha dvěma prstama
a s ním i smysl písku ubije...
 Antifona: Mlčí-li Pán, chce, aby mluvil člověk.
     se zkrvavenou rukou neznámá
nevěstka nebo Panna Marie?
          [ ... ]
 Sljava Otcu i Sinu i Svjatomu Duchu ... I nyně i prisno i vo věki věkovi ... Amin...

3  Stavitelé mostů (prosinec 2009)
Rozkázal Malomocný král
pod trnitým keřem kdysi dávno:

"Některé z vás pošlu stavět mosty
do rákosin a bažin pohraniční země.
Brodit se budete v bahnité vodě,
plece od těžkých cihel sedřené,
vzdáleni polibků, peněz i zpovědí,
v bezbřehých bažinách a polích krve,
nejslabší z vás se snad oběsí na vrbách,
prázdné číše duší i těl rozedřených.

Nicméně budete stavěti most.
Most mezi zemí Malomocnou a zemí Vypálenou.
Most nezdobený, most roztříštěných sloupů.
Cejch pokory vydřou vám v rameno cihly,
znamení temnota vyleptá v duši.
Poznáte sami, že těžké je srazit to břímě.
To ale stavitelům mostů bude zbytečné,
poutníkům mostů těch také.
Až dokončíte práci a vysypete poslední hlínu,
uvidíte před očima svýma most,
který vystavěly zdrané ruce vaše,
váš hrob pak bude hoden mlčení svého.

Vyjděte skrz Pelyňkové lány,
vytěžte nejčistší hrnčířskou hlínu,
pročisťte hlínu v kajícných slzách,
projdětě kolem vodopádu lží,
ohně vám hraniční ukáží,
kde most z nich stavěti máte."

I mlčel Malomocný král
A my jsme poklekli klaníce se mu
a klidni vyšli podle vůle jeho
v pochybách stavěti mosty.

4  Žalm o odpuštění (červenec 2010)
Viděl jsem
        (co já vím, co vy víte, třeba v zrcadle)
viděl jsem
    zrůdu
    z očima vybodlýma
        (neb třísku viděl v oku bratra svého,
        do vlastního meč zabodl)
    a s holou lbí
    a s nosem kyklopským
jak belhavě se na věž plouhá
                (po drolivém točitém schodišti)
    a velká byla jeho touha
        po spravedlnosti
        po odplatě
        po srdcích vykrmených
        po dni pobíjení
    a škapulíř měl pokrytců
            a pod ním srdce, že z něj kapal hnis
a moře bylo černé neboť
    odrazem nebe být muselo
        (a nebe ho šlehalo ještě
            ostrým deštěm
        jak libertin svou zlou dci krutou
            ostrou knutou)
na věži seznala ta zrůda
    že do tmy vedlo její schodiště
    nápis tam čekal místo spásy
        (svítil černým světlem z toporu řeznické sekery, až jej oslnil)
    "Chtěl jsi spravedlnost a ne milosrdenství.
    Chtěl jsi odplatu a ne odpuštění.
                Bude ti učiněna spravedlnost.
                Bude ti učiněna odplata.
Ale ty potřebuješ tolik potřebuješ odpuštění a milosrdenství..."

5  Osmiverší pro nejváženějšího pana Jindřicha Cornelia Agrippu z Nettesheimu, / ozbrojeného vojska rytíře pasovaného, / obojího práva i umění lékařského doktora, / Jeho Svaté Milosti císařské rady a archiváře (listopad 2010)

U rýnských vod dlí čistý přítel hvězd.
Tajnivec je to a žhář metafor,
a popel vsype v bláto dálných cest
a bláznit nechce bláznům na odpor.

Alchemisty věší na veřeje,
on svěří klidně baňky popelu.
Nepřeje si, co si mudrc přeje
a přece umí ptát se andělů.

6  Modlitba mezi zrcadly hlasů (leden 2011)
Přistoupili jste a stáli před horou. Byla tma, oblak a hustá temnota, ale hora plála ohněm vprostřed nebes a Hospodin k vám mluvil z ohně. Slyšeli jste slov, avšak podobu jste neviděli, nic než hlas. - Dt 4,11-12

Paní Naděje,
zvab mne k mýtinám tmy
kde světlo prosvětlává matně
k oslnění nezměrnosti bytí
zakusit vůni věčnosti

Paní Naděje,
zvab mne ke klekadlům nejpokornějších
před samu vznešenost ňader pravdy a zrcadel hlasů
jimž ani v tmách netřebí světla
zakusit vůni věčnosti

Paní Naděje
zvab mne z ozvěnných propastin
s věčnými jásat nad pomíjením
pokorně klečet před valy tajnivišť
zakusit vůni věčnosti

Paní Naděje
dej mi však sílu nezůstat
a vydat se dál
neboť vládneš Naději
ne jistotě
Amen

7  Mraky se nehnou (září 2011)
A tři jsou, kteříž svědectví vydávají na zemi, duch a voda a krev, a ti tři jedno jsou. 1 Jan 5,8
Mraky se nehnou, mrtvá chvíle,
nebe jak panny pošetilé
váhá déšť rozlít, pokřtít zem.
Kdo v bouři bude vítězem?

Kdo Sobě hřeby v dlaně vtluče
a komu Duši proklá blesk,
až květy Krve budou pučet
a Voda vezme zpět svůj lesk.

8  Noční Veveří (říjen 2011)
Čti v omítkách jak v starodávných knihách
a v nočním nebi jako v Akvinském,
v rožnutých oknech lidská tajnost číhá
jako stín v světle, nevyřčený sen.

Tohle je Město - natěsnané taje,
které tu nocí osvětluje dech,
hmatnost zdí klidných výhní noci taje.
Pomni, že někdy žiješ v možnostech. 

Místo epilogu
Veritas (červen 2012)

P. TJB OP

S pochodní pálící i zářnou Veritas
prochází cestami a svléká, co se skrývá
v lesích, a ostrým hlasem krutou píseň zpívá
a budí bázeň, k Světlu sráží tmavý sráz.
    S pochodní pálící i zářnou Veritas
    prochází cestami a všemu vidět dává
    co světlo a co klam, a co je moudrost pravá
    a všechno sžírá Její nelítostný Hlas.

Může snad Ištar vznítit bouři?
... Credo in Dominum Tempestatis.