MATIČKA STOVĚŽATÁ

1. Kameny v náhrdelníku

Bubeneč

Leželi chlapci pod hvězdami,

střapatí dva, a říkali si

o souhvězdích, co jak karavely

tušový oceán proplouvají.

Nejkrásnější, to shodli se oba,

jsou hvězdy v souhvězdí Berana.

Kterému korábu ukradneš vlajku,

stane se pirátem s řídkými vlasy a beze zbraní.

Kdo s jistotou ví, jak vypadá,

piráta v ovčím málo zná.

Kdo neuzřel souhvězdí Skopce, myslel,

že je svět bez chyby, dokončený.

Těm zbylým přibyly rudé fleky na lících

a kamení kolem krku.

Jak mohly se spojit tak zvláštní hvězdy?

Nechtěly snad milovat se pro oči chlapců,

učit hudbou nejzvláštnější?

Staré Město

A cítím se jako potápěč

co nezná žádné krásy než

té podvodní, té v samotě,

kde ruch je pryč a daleko.

Jen žábry mít a nemuset

co chvíli opustit svou říš

pro další dech do prázdnoty,

nad hladinu, v ten mumraj zlý.

Sto ryb a hvězd a korálů

sto proudů, řas a jeskyní,

plav hloub, plav hloub mi v uších zní

můj hutný vesmír zpívá tón:

"Mokrou lavičku ti nezasednou

písmena v blátě nerozšlapou

ulicemi jdou, dvorům se vyhýbají."

Karlín

To až se ráno zazrní

letadlo v obzoru,

aeroplán dobrých zpráv,

počkáme s baronem na ranveji

v střevících s přezkou, s parukami,

rubinným prstenem na ruce.

Nebeské dálky odkrývají

čtveřici směrů světových,

na jihu moře,

na severu hory,

na východě stepi a

v západu tajemství.

Bohové svírají naši zem.

Co by to bylo za

v rituálech kovových paprsků slunce

ve větru z turbín motorů

sestupuješ z lodi magických světů na zem k nám,

jsem tvůj princ v černém a ty má kráska

a baron spokojeně přikyvuje,

bohatství má v kudrlinách zrání,

než spolu budeme

přesívat prach ruin,

lovit zvířata ve stínech,

rebelsky tančit před starochy,

tleskat do pauzy krásným zvonům,

zastav se ještě se mnou, krásko,

pět prstů napnem k světu s lačným vděkem

až se nám oči černě zalesknou.

Vysočany   

Noc v peřinách a prostěradlech

nedala mi odpočinku,

starosti mě tíží hlavně v noci.

Ráno bylo ale neuvěřitelně tiché a hojivé.

Sešel jsem schodištěm pro sloužící do zahrady

a zamířil k Rajským sadům, kde zahradníci

dostali za úkol popínat kamenné zdi břečťanem.

Zahrada kamenného lomu, zahrada řešení.

Nikdo nic nepochopí,

nikdo se nic nedozví.

Smíchov

Andělé jsou zralí zlatem

ze slunce, starého papíru a piva.

Blyštivé valounky hrabeš v prachu lomů,

košile blednou od sušení, když se řeka rýžuje.

Vítejte u mne doma,

toto místo bylo boha pusté a prázdné,

ale smyčky jeho provázku

jsem učinil bránami do cizích světů,

stačil jeden pohled skrz a všechno bylo vyléčeno.

Dnes už na čase nezáleží,

můj dům je mi živou rakví z vzácných kovů

každé ráno otevírám oči v síle

zvonivého úderu kladiv

každé probuzení vyvážu se z koloběhů

ovoněný popelem, pelem a chlebem.

Josefov

Hvězdy jsou zrnka cukru

v černé kávě.