Okamžik osudu

„Bez tebe by byl můj svět jen prázdnou tmou
Bez tebe by byl můj svět jen příčinou…..“

Se ozývá z mixážního pultu na místní diskotéce. Na tanečním parketu se plouží několik párů. Jsou mezi nimi i Mirek s Martinou.

„Jsem tak šťastná,“ šeptá dívka do mládencova ucha. „Nikdy by mě nenapadlo, že to bude zrovna s tebou!“ Mirek se na oko zamračil. „To neříkej. Já myslel, že už od mala víš, že jsem ten nejlepší ze všech kluků na celém světě!“ Oba se rozesmáli a začali se točit ve víru svého tance bez ohledu na další páry na parketě. „Jsi tajemstvím, co pod polštářem ukrývám
Tím poselstvím, co tiše ctím a přijímám…“pokračuje táhlá píseň.

 Zvedla ruku ke svým očím.  „Ten prstýnek, co jsi mi dal je překrásný. Musel stát spoustu peněz.“ „ Udělal jsem banku“, dělal si legraci Mirek.

Hudba dohrála, ale oni tančili dál. Až když zůstali na parketě úplně sami, zaregistrovali, že není něco v pořádku….

„Pojď se projít,“ navrhl Mirek.

„Pojďme,“ souhlasila.

Vzali si ze židlí kabáty a vyšli do tmavé noci.

„Kam půjdeme?“  „Třeba k rybníku“ navrhl Mirek.

Pohladila ho a přitulila se…

Courali se už skoro hodinu a Martina už začala pociťovat zimu.

„Vrátíme se?“

„Samozřejmě. A aby ti bylo tepleji tak poklusem.“

Rozběhli se v okamžiku, kdy byl za nimi slyšet motor auta. Jeho reflektory třpytivě ohmatávaly krajnici, přibližovalo se.

„Poběž, nebo ti uteču,“ vyhrožoval Mirek a rozběhl se rychleji. Stiskla pevněji jeho ruku. „Neutečeš“ usmála se.

Auto už je blízko až příliš blízko….

Mirek najednou necítí její stisk, vidí jen, jak její tělo letí vzduchem. Kvílejí brzdy a Martina naposled vykřikne. Na tmavé silnici v mihotavém světle pouliční lampy leží bezvládné tělo s očima zejícíma prázdnotou.