Písmák Příběh na sto slov 2
„Mohli bychom se vzít. “ Vykřikl Mirek.
Před oči mi strčil maličký leták, který právě vytáhl ze schránky.
Na něm stálo:
Nabízíme prostory parníku kvykročení na společnou cestu životem.
Okamžik osudu
„Bez tebe by byl můj svět jen prázdnou tmou
Bez tebe by byl můj svět jen příčinou…. “
Se ozývá zmixážního pultu na místní diskotéce. Na tanečním parketu se plouží několik párů. Jsou mezi nimi i Mirek sMartinou.
Příběh 1: Pišišvor
Ve stoletém dubu u lesního potůčku, bydlel skřítek jménem Pišišvor. Byl veliký asi jako zajíček, který měl svou noru nedaleko jeho domečku. Očka jak dvě trnky, nos jako bambulku a na střapaté hlavičce nosil brčálově zelený cylindr. Košilka mu v jednom kuse vykukovala z jemně proužkovaných kalhot a za pasem měl zastrčený brokátově stříbrný zvoneček.
Příběh 2: Skřítek Modřinka
Modřinka mněl na starosti travičku. Malé trávy zpevňoval a velké zase nabádal, aby se tolik nerozrůstali a zbytečně nezabírali hodně místa na louce.
Byl o něco menší než Pišišvor, ale sotva jen o malíček. Zato byl zavalitější, nos měl špičatější, nosil modré sako, které mu ladilo skalhotami a na hlavě měl modrý baretek .
Příběh na sto slov
Paní Modřanská se právě jako čert, který přišel o vzácnou duši, vztekala, když se jí nepodařilo srolovat Tondův spací pytel do ranečku.
Náhle její patnáctiletý syn rozrazil dveře od pokoje.
Na sobě měl tmavomodré džíny, tričkosgrafitem, vlasy ve stylu puncka vruce držel malou odměrku na oves.
„Čus bus“pozdravil, jak mu přikazoval pubertální slovníkteenageradvacátého prvního století.
Prostoupen
Prostoupen
každodenním shonem,
nikde není patrno nějaké změny.
Ulice prázdné zaprášené,