Svačina pro tyrana

Asi tak v páté třídě

k nám nastoupil

obr

kluk ze svalů a šlach

smrděl

řval

dvakrát propadl

ten nový spolužák

bezmozek

co rád házel o zeď

menšími

hned si na mě zasedl

to víte

já

prcek

debilní brýle s gumou

vzadu přes hlavu

pochopte to, aby nepadaly

kostkovaná košile

odstávající uši

dvě plácačky na mouchy

třepetající se

v zářijovém povětří

Obr přišel

jednu mi vrazil

spadl jsem na zem

on se natáhl a popadl

ty mé nešťastné blbé brýle

chvíli si s nimi házel

pak je hodil na zem

rozšlápl je

jen ta guma z nich zůstala

Čuráku řekl

dej sem svačinu

dal jsem mu svačinu

odpor přirozeně

neměl smysl

když všechno sežral

zasmál se

každej den mi doneseš žrádlo

jinak tě zabiju

Vydržel jsem to pět dní

nosil jsem mu svačinu

kterou s láskou připravovala

má matka

v domnění

že tak činí pro mě

všechnu tu lásku však

žral obr

šestého dne jsem si řekl dost

a vyrobil jsem žrádlo pro obra

úplně sám

Rozmačkal jsem lžící

dvacet hypnogenů

smíchal je s taveným sýrem

aby přebil jejich hořkou chuť

věděl jsem, co dovedou

přidal jsem do toho

jako bonus

pak rtuť z rychloběžky

kterou mi jako batoleti

zasouvali doma

mezi půlky

a s touhle sračkou

jsem namazal krajíc chleba

Obr u dveří do třídy

čekal na svou daň

odevzdal jsem ji

do jeho lopatovitých rukou

snědl ji

říhl si

utřel hubu

začala hodina

Pět minut před zvoněním

obr v oslovské lavici

vstal

vyrazil bez vyzvání

k tabuli

nedošel

chytil se za břicho

z nohavic mu vyšel

krvavý průjem

zapotácel se

a padl do vlastní

sirné bažiny

odvezli ho

zmizel

a už se nevrátil

cítil jsem se opravdu

skvěle

věřil jsem

že jsem ho zabil