Tenkrát

Tenkrát můj milý příteli, dáš - li se tak vlastně nazvat. Po tom všem, nyní… Každopádně tenkrát, ty víš. Pamatuješ. Punkový kapely a pití co má v sobě Kapitána. 4 holky a Ty. Přítel, citlivý blázen. Co jezdil rychle autem. A my, zpívaly jsme Ti k narozeninám, pro potěšení, v autě, venku na koncertě. Náš oblíbený basák. Nejlepší léto, zima. Potichu i nahlas. Ráno s bolestí rozlepit oči a jet dál. Bavit se a smát. Zapomenout a prostě žít. Pět postav. Roztažený ruce. Slunce s náma a starosti daleko od  nás. Kde jsou ty časy?

Chybíš stále víc, příteli. Jednou najednou jsi zmizel. Už nebyl slyšet ten smích. Chyběly úšklebky na fotografiích.  Punkový kapely přestaly hrát. Starosti přišly z daleka. Jsou tu s námi, rozbily Kapitána. Hrozný léto, zima a slunce spí. 4 postavy. Sklopený hlavy. Povzdech nad lidskou blbostí. Utekl jsi od nás. Smíchem si odháněl starosti od jiných. Přetvářky a ve skutečnosti nic. Zjištění, že člověk člověka ještě zdaleka nepoznal. Neprozkoumal. A se šrámy na srdci musí se učit.

A teď, trochu větší.  Smích a bezstarostnost někde v dálce. Váš čas už vypršel. Šeptaj nám a jdou za těma, který ten čas ještě mají. Dospěl jsi, příteli. A my musely také. Ale i tak…

4 postavy v dálce, jednou za čas. Roztažený ruce, smích a vzpomínky. Starosti jen kousek za hlavou.

A pak ta jedna postava. Sklopená hlava. Už napořád. Sama.