Bála se

Bála se…..

Těkala očkama na peróně a vybírala směry cest,

v ruce svoje desatero, kterým chtěla vždy se vést,

pragmaticky vybírala, určovala pořadí,

výsledku se nedobrala, tvrdíc, že to nevadí.

Tvrdila vždy, že ta volba, kterou vlastně neměla,

je nejlepší variantou, oponovat nesměla,

před sebou si nepřiznala, bijíce se v prsa svá,

že ta cesta zarostlá je, není tolik malebná.

Vyšuměle, zvykem proudící,

zvedá na piedestal touhy bujnou kytici

a tvrdí jak je plně vonící,

leč provoní tak leda márnici,

kde možná přivonět dá, plná splínu,

umrlcům plným formalínu.

Svázaná pravidly, mýty a pověrami,

kde hranice určujeme sami,

s rizikem vadných resultátů

a páchnoucích němých postulátů,

si říká co je normální

a hlavně fešně morální.

Bohužel pokřivenou měrnou soustavu,

když lačně dychtí chlípně po vztahu

a tak stojíce na peróně dál,

se směje, že život za to stál.

Však nevím jestli už neodvál…………..