Čistý štít

Nikdy jsem nebyl bez viny

a nejsem asi jediný,

snažil se nelitovat směry

a hřál se v stínu své důvěry,

důvěry v sebe sama,

která vždy časně zrána,

mi naplnila po okraj

a řekla hochu : Dále hraj.

Držeje se přesvědčení,

že na mém štítu špíny není,

jsem kráčel řekou života

a nebyla to vždy dobrota,

ale ten kladný vjem,

že já byl fleků ušetřen,

mi hřál v dutině mého těla

a cesta byla tudíž skvělá.

Však jak mi křížků přibývá,

vidím, že má duše je marnivá

a to co dříve se mi čisté zdálo,

najednou není špinavé jenom málo,

ale zapáchá již stokou velkoměsta

a vypadá jak z šedivého těsta.

Takže při ohledání štítu vím,

že čistý není, to už nezměním

a rzi již dávno minulé,

neodstraním, ty už ne,

však mohu zkusim beze zloby,

odloupat rez nedávné doby

a zvýšit kredit sobě sám,

bych nebyl k peklu přikován.

Teď ale nevím, nebyl-li to božský plán,

být k pekelníkům jednou provždy dán.