.a tma.

Už to trvá pár dní.

Před sedmou přejedu čipem po čtečce. Zvedne se závora, vjedu dovnitř. Zapadnu. Jako cihla do zdi.

Nejprve mluví T. Má tři děti, o které se stará manžel. V pátek ho spatřila v parku. Usmál se na ni. Nezná jeho jméno ani bydliště. Chce, abychom se spojili s policií. Ta podle ní manžela vypátrá. V záznamech stojí, že své poslední dítě chtěla vyhodit z okna. Myslela, že není její.

Závěrečné setkání s H.- sebepoškozování. Nechce s tím přestat pro sebe, ale kvůli rodičům. Musí se teď řezat stále hlouběji, aby dosáhla úlevy. "Pokud v tom budete pokračovat, můžete se zabít," řekl jsem. Mlčela.

N. mě do místnosti téměř vtlačila. "To co jsem vám řekla v pondělí, není pravda," začala. "Manžel se mnou nemluví. Nemáme žádný sexuální život. Trvá to pět let." Pravačku tiskne dlaní ke stolu. Tak se jí netřese.

D. si myslí, že rozhovor urychlí její propuštění. Sedí přede mnou, na krku zhojenou strangulační rýhu. Nepřiléhavě se rozesměje, vzápětí ztiší hlas. "Řekla jsem dcerám: měly jste mě tam nechat viset." Až se vrátí, bude si zvelebovat byt. Je to její jediná možnost.

Na obědě spatřím Janu. Sedí u stolu s kolegyní. Posunu tácek po železném pultu k ženě, které není vidět obličej. Pohlédnu ke stolu: dívá se na mě. Takhle to pokračuje čtyři měsíce. Nikdy spolu nikam nepůjdeme. Budeme se na sebe koukat a myslet.. - budeme se mít v záloze.

Samota je smrt. Jediná možnost je neustále se zabezpečovat. Mít partnera. Založit rodinu. Mít děti. Žít ve vztazích. Nebýt sám.

Přejel jsem čipem po čtečce. Trvalo minutu, než vrátná zvedla závoru.

V šest psala Klára: "Však až poznáš, že to, co ze sebe dělám, nejsem já, budeš mě mít rád." Přemýšlím: může nebýt tím, co ze sebe dělá? Opomíjel jsem snad podstatu, vnímal jen roli? Proč je náhle tak otevřená? A co znamená: budeš mě mít rád?

Pak je tu Marie. Nabízí mi práci: zpracovat esej o uvědomování. V sobotu se poprvé sejdeme. Lucie říká, že skenuje lidi. Chytřejší ženu nepotkala. Mezi námi je devět let. Na rozdíl od Kláry u ní předpokládám autentické bytí.

Ženy, které vyžadují po muži, aby pátral, co chtějí a kým jsou, mi připadají neskutečně nudné. Doposud jsem neobjevil, že by nabízely něco, co by za hledání stálo.   

Rozevřel jsem Carthyho Outer Dark. Pár stran a budu u scény vraždy dítěte. Podle kritiků jedna z nejodpudivějších scén moderní literatury.

Těším se na ni: jasně si to uvědomuji.