Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seTři nové texty
Výběr: Eli.Benett, Lyryk, tóru.u, Fouckault, Jinovata
15. 09. 2012
25
12
2554
Autor
egil
IX/2012
Člověče nezlob se
…na stejném poli – a stýská se stýská
po jednom jediném vzpřímeném klásku. Kdybys však přišla
a vedla si za ruku panáka vodky; řekl bych, řekl:
nech mi mou samotu, nech mi mou nasládlou trýzeň.
Dveře jsou podivná desková hra.
Okna jsou rozdaná, nábytek na správných místech.
Hrajeme s pravidly odchodů, návratů.
Mluvíme mrtvými jazyky dřeva.
Řeknu ti (třísknutím): ozvěna z chodby je dutá
jak rozchod, jak bazar po nájezdu robotů –
dost se mi podobá
těkavou možností vyznít a nebýt.
Dveře jsou obytná desková hra.
Měkce je dovírám; a už jsme na stejném políčku,
na jednom koberci – držíme za hlavu panáka
vody a ostatních sloučenin
na bázi uhlíku
ze kterých bůhvíkdo staví nám tělo.
Tak do dna! ať žijem…
Dveřmi se dloužila řeč našich těl. Čas v tělech setřásal
kostnaté klíče. Přišli jsme domů a na háčky
věšeli cizácké, pracovní kůže. Veřeje scelily propadlo,
z válečných procesů zůstal jen příběh.
Půjdeme.
Někam se bez cíle vydáme:
šepoty podrážek o chodník; a také lavičky, čekárny:
ticho. A na konci, na každém průběžném konci
zaskřípání lidožravých dveří
: o kousek cizince,
o dílek nezbytné samoty
více či méně.
Mikropaleontolog
Poslední dobou
mám problémy
zaměřit pozornost na detail; obavu prodloužit
vzdálenost ohniska
a snažit se uchopit mikrosvět, aniž bych pochopil,
aniž bych alespoň vzdáleně rozuměl
svým vnitřním vyhlídkám.
Na obou pólech
(první, ten nevidím, druhý až příliš…)
mám velkou kancelář s okny
a mikroskop s průzorem na povrch planety
mrtvé jak hlavička špendlíku.
V prostoru mezi je naděje –
krabička na klíček, dům nebo tělo
a víra, že v genech
je kancelář podobná mé;
a někdo se odtamtud dívá a neví.
Přírodní lyrika II
Zasekneš prsty do masité prsti;
a můžeš si myslet: jsem slovo
s kořínky ve vláčné půdě. Mohl bys říkat –
nyní jsem šíleně reálný, myšlený Gaiou.
Přisedám. Neplandám. Výstižný,
s prsty jak klubíčko hrabošů.
Konečně doma…
Budeš se dojímat ve stínu stromů –
ve stínu solárních fabrik
k výrobě dřevěných těl. Jenže
stavitel stromů tu nebyl a není.
Stromy si vystačí na svém. Není tu hrnčíř,
co z podzolu tvaruje perfektní kmen.
Jak nyní přiléháš
efektním příměrem k půdě,
se zemí natěsno hraničíš
a prsty ti křehnou a zábnou. Máš tělo,
spojité nádoby – trávení na jedné,
myšlení na druhé straně.
Větvi si příběhy (to je ti vlastní).
Někdo či něco se ztratilo v popisu.
V překladech pohybu do slov.
12 názorů
Jaroslav Popelínský
07. 04. 2016„Tato kašna a vlasy paní sládkové jsou ozdobou tohoto města...“
skvělá věc, vršení myšlenek, prorůstání, v tom textu je jakási rovina prostého sdělení, nemohu než neporozumět*