Čas odejít

Čas odejít

Prý je svět krásný,

tomu snad může věřit jenom dítě,

dítě s duší čistou,

ve své naivitě.

Když růžové brýle spadnou Ti,

a za noci či za úsvitu,

stačí pár, slov,

pár vět,

co poraní Tě,

co nikdy nevrátíš,

pak krutou poznáš realitu.

Za čím se vlastně ženem,

za úspěchem, penězmi,

či slavným jménem...

Vykoupíme úspěch za cenu lásky,

a tváříme se šťastně

nevnímáme čistý potok,

louku plnou pampelišek

nevnímáme jak voní dětské vlásky.

Pohrdám tímto světem,

pohrdám žitím za každou cenu,

vždyť zítřek přinese jen zklamání,

zratíš víru,

ztratíš duši,

neuvěříš v žádnou změnu.

Není lepší odejít,

našeptává vnitřní hlas,

já přestávám již věřit,

snít,

a k odchodu je právě čas.