Motýl

Pod tíhou noci a šera ztrácejícího se ve větru se třepotá na zemi motýl.

Už umírá a jen z poslední sil snaží se vzlétnout.

Na zemi křičí

v motýlí řeči

a prosí o pomoc.

Plácá se z místa na místo a pomaličku umrzá, 

když minutu za minutou klesá teplota k bodu mrazu...

Už jen párkrát, jen jednou snad, zatřepotá křídly.

A i v té tmě je dobře znát,

že přichází konec...

znovu se vzpíná

a chce uletět...

křídla šustí v hrobovém tichu.

Tak zběsile!

Tak nezadržitelně!

Tak silně!

Tak zoufale!

Ten zvuk odráží se od stěn ozvěny

a v nekonečnu pak mizí...