Balada o nutkavé vzpomínce

Tajemné střípky rozložil po polštáři skládal z nich mozaiku ztracenou z kamínků šklebí se plno tváří ... zpodobnil dívenku stařenou vrásčitou průrvou poslal zprávu o cestě smrti světla stínů té bábě co hnal ji na popravu a kterou měl... jak mnoho jiných klínů i došla na kopec pyšně ta dáma smyčka houpá se v ústrety.. když v tom a zčistajasna se z ní stala mladičká dívka s plnými rety a ona vzkřikla k obloze: "tak konej tu svou spravedlnost!" on na to řekl uboze: "já nevím co je spravedlnost..." otočila se ač čelem byla k němu vpila se do hlíny rozmoklé ležela nehybně navzdory všemu až kdosi skopl ji do rokle ---------- tajemné střípky rozložil po polštáři skládal z nich mozaiku ztracenou z kamínků šklebí se plno tváři zpodobnil dívenku ---- --- a plakal s ozvěnou ---

---