55. SUPERKOULE - dílo č. 1 - Horák bude koukat!

Horák bude koukat!

Často přemýšlím nad tím, jak je možné, aby světlo hvězdy zářilo na obloze, i když hvězda už třeba dávno vyhasla. Když se na to ptám paní učitelky ve škole, usměje se na mě a řekne, že takové věci budeme probírat až v páté třídě. Ani nejchytřejší spolužák Horák to neví.
Táta mi to sice zkoušel vysvětlit tak, že když prý rychle zavřu oči, tak taky ještě chvíli vidím to, co bylo přede mnou, když jsem měl ještě oči otevřené. Jenže jak on může vědět, co vidím, když rychle zavřu oči? 
Už se nemůžu dočkat, až budu mít svojí malou raketu, jak jsem o tom četl v jedné knížce. Ráno vstanu o něco dřív, rychle se nasnídám, nasednu do rakety a zaletím se podívat na nějakou hvězdu zblízka. Doufám, že než k ní dolítnu, tak nezhasne! Pro jistotu si vezmu do rakety i baterku, kdyby nebylo vidět na cestu. Zjistím, jak to s tím zhasínáním hvězd vlastně je a pak se co nejrychleji vrátím zpátky, abych nepromeškal začátek první hodiny ve škole.

Stihnul jsem to jen taktak, zrovna zvoní. Doběhnu k lavici a už se otvírají dveře a vchází paní učitelka. Ohlédnu se dozadu, jestli v předposlední lavici sedí Horák.