Skandál v Čechách

W: Dobrý den paní Hudsonová, jdu navštít přítele Holmese.
Hud: Pan Holmes již několik dní odpočívá v pokoji.
W: To snad ne?
Hud: Ano. Bohužel.
W: Zase se tak zřídil...

W: Dobrý den, Holmesi!
H: Výborná dedukce Watsone! Ale jak jste na to mohl tak rychle přijít.
W: Ale příteli, vždyť to byla jen taková zdvořilá formalita.
H: Už jsem se lekl, že jste dnes ráno chytřejší než já.
W: No dnes by to ani nebylo tak těžké. Vy jste zase dopadl. To nemůžete alespoň jednou dát na radu svého lékaře.
H: Ale Watsone, co vás nemá, vždyť jsem vás poslechl téměř do písmene.
W: Copak já jsem vám řekl, že se máte opít?
H: No řekl jsem mi jasně, že bych se měl vzchopit, takže skoro do písmene.
W: Holmesi, teď vážně, myslím si, že máte problém s alkoholem.
H: Vidíte Watsone a já měl do teď pocit, že mám spíš problém být bez něj.
W: Že vy jste zase nezůstal jen u alkoholu. Budu vám muset vzít moč a sérum abychom věděli s čím jste zase experimentoval. Tady máte zkumavku.
H: No dobře. A to sérum vám mám taky udělat do zkumavky?

zaklepání
H: Dále!
B: Dobrý den, pane Holmesi, dovolte abych se představila. Jsem Margharita Bourbonová rozená Butlerová.
H: Těší mě Sherlock Holmes, rozený génius. Támhle to je doktor Watson jeho si prosím nevšímejte. Dáte si také něco k pití (nálévá si whisky do zkumavky již drží stále v ruce).
B: Ne děkuji. Přišla jsem proto, že mám velkou starost. Od včerejšího dne postrádám manžela.
W: Paní Bourbonová, nač hned tak velké obavy. Třeba potkal staré přátele, zdrželi se v klubu a tak znáte to...To moje žena se jednou takhle nevrátila večer domů. No řeknu vám byl jsem z toho jelen...
H: Pozor Watsone! Unáhlená dedukce, z toho, že jste paroháč nemůžete hned vyvodit, že jste jelen. Jelen je jen jednou z množiny možností, které...
W: Ale Holmesi nechte toho. Jak si vůbec můžete myslet něco takového o mé paní. Právě jsem chtěl říct paní Bourbonové, že celá záležitost měla nevinné vysvětlení. Má manželka totiž byla navštívit svou kmotru. Kvůli silnému dešti se nedostala na zpáteční  vlak, a proto přespala u kmotry. Neměla mi jak dát vědět že dorazí až ráno a já měl tedy pochopitelně strach. Paní Bourbonová, věřím, že za nepřítomností vašeho muže bude nějaká podobně prozaická příčina.
H: Nuže nechme Watsona v jeho dobré víře a pojďme se podívat na fakta. Paní Bourbonová, nestýkal se váš manžel v poslední době s, jak bych to jen řekl, ženami nevalné pověsti?
B: Myslíte, pane Holmesi, včetně mě?
H: Ale ne včetně, samozřejmě kromě.
B: Ne to ne. No poslední doubou už vlastně ani včetně.
H: Aha, a kdy jste vašeho manžela viděla naposledy? Neřekl něco důležitého? Nebylo na něm něco zvláštního, co vás překvapilo? Myslím, že to bude případ tak na dvě na tři lulky.
B: Manžela jsem viděla naposledy včera odpoledne. Vrátila jsem se z nákupů a povídala mu, že u kloboučníka na rohu měli moc hezkou buřinku, která by mu slušela, a stála jen pětadvacet liber. Chtěla jsem, aby si ji zašel vyzkoušet. On na to jen zabručel: “Drahá, jdu si najít nějakou levnější”. A odešel.
H: Ale né. Vždyť jsem si ještě ani nestačil nacpat a zapálit. A případ už je vyřešený.
B: Sláva, vy už víte, co se stalo s mým manželem. Jste ještě úžasnější než jsem čekala. Povídejte tedy, co je s mý drahým chotěm.
H: Ale jakápak sláva. Co by s ním bylo? Našel si jinou.
B: Jinou, myslíte nějakou mladší a pohlednější, než jsem já?
H: To asi ne.
B: Jak to můžete vědět, můj Willy by mě přeci neopustil kvůli nějaké...
H: Ale vždyť to řekl jasně, jdu si najít nějakou levnější. Levnější těžko bude mladší a hezčí, no nemám pravdu Watsone?
W: No já nevím...
H: No to jsem ani nečekal.
B: Tak já snad abych šla.
W: Počkejte paní Bourbonová, já jsem také na odchodu. Musím dnes ještě na pokladnu královské lékařské společnosti zaplatit členský příspěvek. Už je pět hodin, tak musím jet než mně zavřou.
H: Ale Watsone nepřehánějte, za to vás přeci nezavřou.
W: Paní Bourbonová, mám venku drožku, pokud chcete mohu vás svézt.
B: Děkuji vám doktore, to byste byl moc laskav.
W+B odcházejí.

klepání
H: Dále!
WB: William Bourbon.
H: Ne tak zhurta příteli, tady se nic vylévat nebude, nota bene kvalitní destiláty. V klidu se posaďte a řekněte mi, co vás ke mně přivádí.
WB: Ale vy mi nerozumíte, William Burbon starší.
H: No tak pozor, na ten starší se ani nedívejte!
WB: Hledám svou ženu, chtěl jsem se zeptat zda mě tu nesháněla.
H: No tak si ujasněte, kdo koho hledá, ona vás nebo vy ji. Tahle se nikam nedostaneme...á už to mám, že vy budete pan Bourbon, proč jste to neřekl hned. Lekl jsem se, že jste z Ligy proti alkoholu. Vaše žena tu skutečně byla a hledala vás, ale nebojte už jsem se jí zbavil. Tedy obstaral to za mě naštěstí doktor Watson, který se rozhodl ji bez okolků svést.
WB: A ona s ním šla?
H: A vy se jí divíte, když jste od ní utekl za jinou?
WB: Já že utekl za jinou? Za co mě máte? Vždyť jsme právě včera měli výročí. Měli jsme už doulhou dopředu naplánované jak to spolu oslavíme, rezervaci v hotelu...dokonce jsem si kvůli ní koupil tu proklatě drahou buřinku a ona pak vůbec nepřišla. Doufám, že na to jen zapomněla, že to nebyl úmysl jak mi něco naznačit. No víte, ale včera mě to tak vzalo, opil jsem se jak Dán.
H: A netrefil jste domů, že?
WB: No možná bych i trefil, probral jsem se v rychlíku směr Dover s lodním lístkem do Kodaně v kapse.

zaklepání:
H: Dále!
TGM: Dobrý den, jsem Tomáš Garique...
H: ...rozený Masaryk, vítejte profesore už vás netrpělivě očekávám.
TGM: Jak jste mohl vědět, že se k vám chystám.
H: Napsal mi to přítel z Čech. Dáte si něco k pití.
TGM: Ne, děkuji, já jsem abstinent.
H: Á tak to se prosím posaďtě zde vedle tohoto gentlemana, ať vás mám pěkně pod kontrolou.

...po chvíli

TGM: ehmm...
H: Nerušte prosím, řeším váš případ.
TGM: A to se mě ani nezeptáte jaký mám problém?
H: Ale vždyť to jste mi už řekl, jste abstinent.
TGM: Ale kvůli tomu jsem přece nepřišel. Jsem tu kvůli tomuto (dá Holmesovi dokumenty).
H: Á tak to je jiná, tak se na to podíváme.

přichází Watson

W: Tak jsem to stihl. A vidím, že jdu právě včas, že by další zajímavý případ?
WB: Já vám dám zajímavý případ, co jste udělal s mou ženou, vy chlípníku?
W: Jen klid, příteli, vaší ženě jsem nabídl, zda nechce svézt a po té jsem jí ve vší počestnosti odvezl domů. Dokonce se mi ji snad podařilo uklidnit natolik, že očekává váš návrat. Myslím, že vás podezřívá, že jste si
opět spletl datum bitvy u Waterloo s výročím svatby.
WB: To jste mě uklidnil, tady váš přítel Holmes říkal, že jste mou ženu svedl.
W: Holmesi?
H: Skoro do písme Watsone. A jak jste řekl, právě přicházíte na začátek zajímavého případu. Za jeho sepsání vám váš nakladatel jistě zaplatí pěknou sumu. A za jeho nesepsání vám možná někdo zaplatí ještě více. Pojďte, podívejte se na tyto rukopisy.
W: Jsou to krásně vyvedené manuskripty, ale přiznám se, že jejich jazyku vůbec nerozumím.
H: To je čeština, je to rukopis mého dobrého přítele Cimrmana. Hádám, že jsou to fragmenty jeho nového historického románu F.L. Středověk.
TGM: Jak jste mohl poznat, kdo je autorem toho rukopisu? U nás v Praze se o to bez výsledku snaží týmy těch nějvětších odborníků.
H: Koukněte se. Zde je dopis od Cimrmana, ve kerém mi psal, že za mnou přijedete. Na jeho základě jsem vás očekával. No podívejte profesore, tady třeba ve slově “ňouma” nebo “pitomý”, to je Cimrmanovo typické “m”, které je i tady v těch vašich dokumentech. Cimrmanův rukopis je velice výrazný a já jsem jeho studiu věnoval nemálo času. Zajímavé je také to, že Cimrman píše často na cestách. Nečastěji ve vlaku. Trasu Vídeň - Tanvald už v jeho písmu poznám bezpečně.
TGM: Chcete říci, že byste snad dokázal poznat, kde váš přítel psal tyto texty?
H: Samořejmě. Tak třeba tady. Tohle zvlnění řádku je nepochybně psáno na mostě před Žďárem nad Sázavou. Je to místo s krásným výhledem, zde Cimrman vždy obdivuje pohled na Santiniho Zelenou Horu. Pokaždé mu tam ujede řádek. Je to typický zelenohorský rukopis přítele Cimrmana.
TGM: A ten druhý?
H: No to už byl Cimrman skoro doma. Tady na konci ta smyčka, to vlak nadskočil ve Dvoře Králové na výhybce do Tanvaldu.
TGM: Tedy královedvorský rukopis?
H: Přesně tak. Jen mi teď profesore prozraďte, jak jste se k těm rukopisům dostal právě vy?
TGM: No jsem přece profesor, mezi studenty stále kolují různá psaníčka, básničky a tak. No a tak čas od času něco zabavím. Tyto nevšední kousky zaujaly mou pozornost natolik, že jsem se u studentů pídil po jejich majitelích, řekli mi, že jsou jimi Hanka a Linda.
H: Hanka a Linda říkáte? Budu muset neprodlněne varovat přítele Cimrmana, že obě navštěvují vaše přednášky, aby snad jedna nezjistila, že druhá...
W:...také udržuje korespondenci?
H: Přesně tak, děkuji Watsone. Proto on se k tomu autorství rukopisů moc nehlásí, lišák jeden.
TGM: Takže Hanka a Linda říkáte, a já myslel, že to Hanka a Linda...no teď už je mi to jasné.
H: Jen se bojím, že teď, když se texty dostaly na veřejnost, nebude mít už Cimrman chuť román dopsat. Škoda. Snad alespoň zase prodá námět na knihu Jiráskovi.
TGM: Přiznám se, že jste mě úplně nepotešil, budu muset rychle celý ten skandál nějak urovnat. Myslíte, že ještě stihnu nějaký vlak do Doveru nebo budu muset zůstat na noc v Londýně.
W: Kdybyste chtěl mohu vás svézt.
WB: Vy si nedáte pokoj?
H: Počkejte profesore. Mohu vás poprosit o laskavost? Ať nemusím platit za poštovné. Nevzal byste s sebou do Prahy tento balíček pro Cimrmana? Je to rukopis jeho nejnovější vědecké práce. Právě z něj jsem se naučil detailně znát Cimrmanovo písmo.
TGM: Ale zajisté, to je maličkost.
H: Dokonce myslím, že by vás ta kniha jako sociologa mohla zajímat. Je z oblasti psychologie davu. Cimrman se v ní zabývá otázkou jakou sílu má velký dav lidí v politických otázkách. Cimrman vyjadřujem myšlenku, že dav může pouhou aklamací dosáhnout politických změn. Ukazuje to na příkladu toho, jak v Jeruzalémě masa lidí svým rykem působila na římského místodržitele. Domnívám, že tato kniha se bude jmenovat “Fenomén masa-ryk”.
TGM: Ten Cimrman je nemožný! (odchází)
H: Vidíte Watsone, i chytří lidé jako tento profesor se mohou fatálně mýlit. Prohlásit génia a největšího Čecha za neexistujícího či snad dokonce nemožného, to je vskutku šílené.

 

-konec-