Má

      Š

 

      Měla tenkrát

      mléčné zuby

      sklovinu  sněhu

      přehoz žuly

 

      Pod čistou pletí

      brousilo kamení a štěrk

      chladné tváře

      a staré hlavy

      čekaly nové vlasy

 

 

      u

 

      Zase jsou samy

      ruce Hanese Grubera

      co umí z okna

      udělat dveře

      a z medvěda peřinu

 

      Dlaně hladí

      máz kalného piva

      orosené tělo

      mrtvé rusalky

 

      Boty i potmě trefí

      pěšinu nad náhonem

      dlouhou hodně

      přes sto let

 

 

      m

 

      Půl lesa dýmu

      stéká do podhůří

      po obručích povozů

 

      Čirý křemen

      dá tvar pivu a vodě

      a trhu křehkou

      radost

 

      Z mozaiky vbité

      do cesty

      si za dobré oči

      koupíš suvenýr

 

 

      a

 

      Skrz noční vláhu

      usvědčenou kalužemi

      od jihu svítají

      sladké homole

      cukrářů ze Solnohradu

 

      Mladší sestry

      zdejších hodných hrbů

      hledají marně

      oblý klid

 

      Vzrušené jalové hroty

      nemají čím

      krmit les

 

 

      v

 

      Padla hráz

 

      Na její koruně

      plaší nízké stromy

      krátkou paměť

      věčných časů

 

      Děti někdy jezdí

      okolo rozpadlých

      vězeňských zdí

 

 

      a

 

      Ohluchlé řevem shora

      na chvíli umělo létat

 

      Vrostly do něj

      zvuky lesa

      dlouhá zima je

      stloukla mezi letokruhy

 

      Struny ho nutí

      zpívat nudné tóny

      a srůst s cizím dřevem

 

---