Mlha lidí

Mlha lidí?Jsou to lidé? Co cítí, vnímají, vidí a chtějí vidět?Možná... ale to je neurčité

Koukám do mlhy a jen tuším postavy lidí
Chodí sem a tam ....

.....a zase sem,tam

Tenhle vysoký, jiný hubený


a přece jsou k nepoznání.

Prochází jako bez duše a jakoby žijící v úplné samotě

sami od sebe


Vlastně ty duše se musí podobat

a taky se podobají.

Jinak by přece nebyli

jako pochodující roboti,

které nazajímá nic jiného, nic jiného než jsou oni sami.

V duši mají prázdno a nebo jsou plné vlastních věcí,

takže to vyjde nastejno.

Možná že kdybych do někoho z nich strčila,

ani si toho nevšimne,

tak jsou zaujati svými problémy.


Začnu křičet a oni se jenom na malou chviličku zastaví s otázkou,

jestli na ně nekřičím nějakou odpověď na ty jejich,

samozřejmě nejdůležitější otázky,

které jsou těmi nejméně zajímavými

a hlavně malichernými.



To mě popudí natolik, že se rozběhnu

a v trysku narážím na ty necitelné postavy....

.....a oni NIC...

nic..nic..NIC


Zastavím se a vyhrknou mi slzy,

je mi jasné, že žádný z nich si mě nevšimne.


Tak tam sedím, schoulená do klubíčka

a říkám si, že kdyby se jen někdy

zajímali víc o ty druhé, tak by možná těch svých problému měli méně,

uvědomili si, že ty nejstrašnější věci jsou naprosté blbosti.

V tom případě by jejich první pocity byly

úleva a radost


Které cítím, když mezi těmi milióny sobců

najdu jednoho nebo dokonce dva,

kteří snad i něco cítí,

něco milého a příjemného.....

---